Stefánsson, Jón Kalman: Sumarljós og svo kemur nóttin

Román Jóna Kalmana Stefánssona (1963) Letní světlo a pak přichází noc (Sumarljós og svo kemur nóttin) získal na Islandu ocenění Kniha roku 2005 v kategorii beletrie (Íslensku bókmenntaverðlaunin).
Děj románu je zasazen do malé islandské vesnice na západě ostrova a oceněný autor v rozhovoru pro deník Blaðið zdůvodňuje výběr tématu i svou autorskou metodu takto: „Sám jsem na vesnici vyrůstal a venkovského ducha jsem si odnesl s sebou. Venkov a vesnice mě uchvacují, asi proto, že se pokouším vytvořit ohraničený svět, malý vesmír, který můžu ovládat. Jinak ale nejsem z těch, co si dílo rozvrhnou, než se pustí do psaní, nechávám se vést svými obrazy. (…) Třeba na počátku Letního světla stálo rozhodnutí (…) vylíčit náladu kolem venkovských jatek, ale když jsem ten obraz uviděl před sebou, hned se k němu připojily další. Popsal jsem jednoho člověka a hned se vynořili další dva (…).“

Merle, Robert: Smrt je mým řemeslem

Zabít v někom člověka a udělat z něj nástroj. Přesně tahle vražda, ještě neodpustitelnější, než pověstná prvotní vražda lidstva – smrt Ábela – se udála nesčíselně krát v době nastupujícího německého nacionalismu v devatenáctém a začátkem dvacátého století, na valné části německého národa. „Německé“ tehdy bylo synonymem poslušného, stádného, dokonale tvárného, a kdykoli a jakkoli použitelného. Znamenalo to zabít člověka a udělat z jeho prázdné schránky ovci – bezduchý nástroj. A přesně takový udělal ze svého syna, náboženský fanatik a stoprocentní člověk, tedy muž „německé“ krve, otec románového hrdiny Rudolfa Langa. Robert Merle svým brilantním vypravěčstvím napsal dokonale čtivý příběh čerpající ze skutečných událostí mezi roky 1913 a 1945. Dá se říci, že svým způsobem analyzoval myšlenkové pochody Rudolfa Hösse, tolik typické pro tehdejší dobu.

Loe, Erlend: Naivní. Super.

Naivní. Super. je Loeovým druhým románem, je však daleko známější než první.
Bezejmenná hlavní postava prochází katarzí po osobní krizi vyvolané zdánlivě nevinnou událostí – oslavou pětadvacátých narozenin s bratrem a s rodiči. Po prohrané partii kroketu se antihrdina zhroutí („zvadne jako kytka“) a rozhodne se změnit svůj dosavadní život. Zanechá studií, prodá knihy a televizi, vypoví podnájem a předplatné novin, uzavře se do bytu po bratrovi, který odjel do zahraničí, a začne bilancovat. Sepisuje si seznamy toho, co má a co nemá, co v něm probouzelo nadšení, když byl malý, o čem něco ví a o čem neví nic, co by si chtěl koupit atd. Jeho bilance je sice kladná, ale od mínusu jej dělí jen pár kroků. A hlavně, chybí mu směr a perspektiva. „Perspektiva by měla být něco, co by si člověk měl mít možnost koupit a aplikovat nitrožilně.“

Iacub, Marcela

Aimer tue (Milovat zabíjí)
Marcela Iacubová (1964) vydala v minulém roce román, který kritika charakterizovala jako „komicko-psychologický“. Nabízí satirický obraz dnešní společnosti, která se čím dál víc plete do soukromého života občanů.
Autorka pochází z Argentiny, ale od roku 1989 žije ve Francii. Tato právnička a vědecká pracovnice se před třemi lety proslavila filozofickou pohádkou s názvem Co jste to udělali se sexuální revolucí? odsuzující politickou a mediální kampaň proti pornografii v televizi a za zákaz prostituce.

Paulo Coelho: Rukovět bojovníka světla

Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žit své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný soud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993-1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka: toho, který je schopen vidět, že být naživu je zázrak, toho, kterého hledání dovede k nalezení identity, po níž touží. V knize autor vychází z tradic různých zemí, klade důraz na základní lidské hodnoty a vnitřní růst člověka, jenž nepodlehne malomyslnosti a únavě, ale věří v zázraky a lásku.