Pigafetta, Antonio: Zpráva o první cestě kolem světa

Když se roku 1519 připojil k Magalhãesově expedici Ital Antonio Pigaffeta, jistě nikdo netušil, jaké následky bude mít jeho vstup na palubu pro osudy celé expedice. V dobách, kdy se pozvolna začala zaplňovat bílá místa map s nápisy hic sunt leones a mapy samotné dostávaly jasnější kontury s nápisy nově objevených zemí a ostrovů, začal Fernão Magalhães připravovat výpravu, která měla natrvalo změnit představy o zemi a rozložení kontinentů. I když tyto výpravy nebyly primárně motivovány snahou o co nejlepší popsání zemského povrchu a objevení nových končin, přesto lze tuto expedici, vedle cesty Kryštofa Kolumba, považovat vskutku za epochální. Ve Fernãově případě byla hlavní motivací výpravy snaha objevit novou cestu k ostrovům v jihovýchodní Asii proslulým výskytem vzácného koření, Molukám.

Antoine Volodine

Antoine Volodine (nar. 1950), francouzský spisovatel. Na univerzitě v Lyonu vystudoval ruštinu a několik let ji učil. Jako mnozí jeho současníci prožíval velmi aktivně události ve Francii roku 1968, jejich dozvuky a následky však bral velmi trpce.
Od svých dvaceti let se snažil prosadit jako spisovatel, nakladatelství však jeho texty odmítala. Začíná publikovat r. 1985 jako autor science fiction. Až pátý román se mu podaří vydat v prestižním nakladatelství Minuit. Uspěje tu s dalšími třemi tituly, roku 1997 přechází do nakl. Gallimard a r. 2000 překvapivě volí nového vydavatele, Seuil. Zde publikoval své dvě poslední knihy, Menší andělé a Dondog – za obě se mu dostalo pochvalných kritik.
Volodine – pseudonym si zvolil po babičce – dnes patří mezi nejvýznamnější francouzské autory, ačkoli se zdaleka neřadí k těm nejprodávanějším

Boubín, Jaroslav: Petr Chelčický. Myslitel a reformátor

Autorovi – přednímu znalci politických, sociálních a náboženských dějin husitské epochy – se v ní podařilo velmi poutavou a přístupnou formou podat portrét jednoho z nejvýraznějších českých středověkých myslitelů, o jehož životě toho vzhledem k významu jeho díla víme překvapivě málo.
Autor na základě Petrovy zmínky o vlastní literární činnosti v Replice proti Rokycanovi posouvá datum jeho narození do doby kolem roku 1380, tedy o jedno desetiletí dříve, než se dosud většina historiků domnívala (str. 15); konec jeho života pak klade do padesátých let 15. století. Boubín nejprve rekapituluje již dříve vyvrácené teorie o sociálním zařazení Petra Chelčického (švec, kněz, sedlák...) a uvádí argumenty pro jeho pravděpodobnou příslušnost k drobné šlechtě. Na základě stejného jména, doby narození, sociálního zařazení a geografické polohy se autor přiklání ke konkrétní identifikaci Chelčického s Petrem Záhorkou ze Záhoří, příslušníkem nevýznamného šlechtického rodu ve službách Rožmberků.

Oster, Christian: Schůzky

„Před třemi měsíci jsme se s Clémence rozešli a ještě stále jsem si s ní dával schůzky. Ovšem neříkal jsem jí to, připadalo mi to tak jistější. Kdyby věděla, kde, kdy a v kolik hodin se máme sejít, patrně by nepřišla a já bych trpěl o něco víc, zatímco takhle jsem jí nemohl zazlívat, že mě nenašla.“
Již první věta Osterova románu Schůzky čtenáři napoví, že se nebude jednat o tradiční a zároveň tradičně vyprávěný příběh. Ale ať si po přečtení první věty nadšeně říká, že to bude stát za to, nebo si naopak ťuká na čelo, nakonec tento nebanálně napsaný banální příběh nikoho nepustí. Pokud tedy čtenář nemá za sebou četbu více Osterových děl a nevypěstoval si na tohoto autora alergii - i to se může stát.

Rakovszky, Zsuzsa: A hullócsillag éve

Zsuzsa Rakovszky (1950) se vydala na literární dráhu počátkem osmdesátých let jako básnířka a překladatelka. V roce 2002 vydala svůj velmi úspěšný prozaický debut A kígyó árnyéka (Stín hada). V červnu 2005 přidala titul A hullócsillag éve (Rok padající hvězdy), publikovaný v nakladatelství Magvető, který se taktéž setkal se značným ohlasem kritiky a ještě do konce roku se dočkal i svého druhého vydání.
Román je příběhem matky a malé dcery odehrávajícím se v polovině padesátých let v malém příhraničním městě, ležícím těsně za neproniknutelnou hranicí oddělující zemi od svobodného světa. Zlomem v životě všech hlavních postav je rok 1956, kdy se hranice na krátkou chvíli otevřela, aby pak znovu a jakoby navždy oba světy opět rozdělila. Značný zlom tato situace představuje především pro matku. Musí se rozhodnout, zda se oddá své velké lásce, či zůstane u fádního života poskytující určitým způsobem jistotu.

Bernieres, Louis de: Ptáci bez křídel

Britský spisovatel s francouzským jménem Louis de Bernieres se proslavil díky románu Mandolína kapitána Corelliho, jenž vyšel roku 1994. Osudy obyvatel řeckého ostrova Kefallénie za druhé světové války a především romance mezi krásnou Pelagií a mladíkem Mandrasem, kterou brutálně přervalo válečné dění a následná italská okupace, získaly Bernieresovi početnou čtenářskou obec. Autor však nenasedl na vlnu konjunktury zájmu a s výjimkou útlého románu (či spíše novely) Rudý pes nechal své publikum čekat na další objemnou knihu, jež by se věnovala autorovu oblíbenému tématu nedávné historie východního Středomoří, celých deset let. A ta doba stála za to: Ptáci bez křídel jsou po všech stránkách monumentální román.