Jidášovo evangelium

Již je tomu několik měsíců, co prošlo médii, že bylo nalezeno Jidášovo evangelium, gnostický text, k jehož existenci sice odkazovaly některé raně křesťanské prameny, ale málo kdo doufal, že se kdy dostane k rukám dnešních čtenářů. U veřejnosti to dostálo samořejmě velkého ohlasu, co prozradí tento text o Ježíšovi a jeho učednících?
Navzdory tomu, že většina laiků navnaděných médii musela být četbou obtížných kosmologicko-teologických spekulací, ktéré tvoří podstatu díla, nutně zaskočena, český překlad Jidášova evangelia, tohoto „objevu století na poli dějin raného křesťanství“, se dlouho držel mezi nejprodávanějšími tituly alespoň pražských knihkupectví. Při jeho četbě se však neodbytně vnucuje pocit, že ona pozoruhodná rychlost, s níž se na českém trhu objevil, byla v některých ohledech spíše uspěchaností. První knižní překlad Marka Dospěla by si jistě zasloužil pečlivější a důkladnější redakci, která by výsledný text zbavila formulačních násilností

Tori Carrington: Štěstí na řecký způso

Co se týče příběhu, nelze říci, že by byl úplně hloupý, ale přesto musím říci, že mi zde chybí hlubší propracovanost postav.Sofie Metropolisová, dcera řecké rodiny, která se snaží zapomenout na nepříjemný zážitek, kdy pět minut před svatebním obřadem přistihla svého nastávajícího, kterak si užívá s družičkou, a to přímo v pravoslavném kostele. Sofie se nastěhuje do domu, který jí rodiče koupili k nepovedené svatbě, a místo práce servírky v rodinném podniku se nechá zaměstnat strýcem v detektivní kanceláři. Hledá ztracené pejsky a hlídá záletné manželky, až se jí naskytne případ, v němž jde o život a v němž dokonce figurují agenti FBI.
Kniha jako taková příliš mnoho o řecké menšině nevypovídá, krom toho, že nabízí popisy jídel (a v závěru knihy dokonce tři recepty) a dosti povrchní vhled do americké řecké rodiny, v níž se matka snaží své dcery co nejdříve provdat, otec nemluví s dědečkem kvůli jakémusi starému sporu a starý dědeček dá pěstí do zubů vesměs zrádnému ženichovi. Obávám se, že jde o druh typizované prózy, která pouze potvrzuje čtenáři jeho předsudky a vžité představy. Obrázkem skutečného života řecké menšiny v současném New Yorku kniha rozhodně není.

Albert Cohen: Milá Páně

Román Milá Páně o lásce žida a protestantky, zasazený do Ženevy počátku druhé světové války, vznikal třicet let a bývá považován za „nejkrásnější knihu o lásce“ 20. století. Ovšem spíš než o lásce je to román o nemožnosti ideální lásky, jež se nutně musí časem strávit a vyčerpat, o zničující žárlivosti, o zhoubné ironické inteligenci nahlodávající červem pochybnosti i nejkrásnější chvíle. Zároveň je to i román o židovství, plný úzkosti a strachu pronásledovaného národa, ale i rozkladného, černého, neodolatelného humoru. Jeden z největších milostných románů světové literatury 20. století patří zároveň k úhelným dílům francouzsky psané prózy po druhé světové válce.