John Grisham - Vánoce nebudou!

Myslím, že každý se už jednou zamyslel, jaký význam mají vánoční svátky v dnešní materialistické společnosti. A že už nejde o duchovní svátky, oslavu narození Ježíše, ale pouze o naprosto stresující období na konci roku, o tom už ví každý. A na paradoxu mezi oficiálním významem vánoc a jejich praktikováním postavil populární americký spisovatel John Grisham příběh svého krátkého a tragikomického příběhu.
Takže, když jeden starousedlík ze Sosnové ulice bude muset se svojí manželkou poprvé slavit vánoce bez jejich už dospělé dcery, protože v mírové misi odjela učit indiány do Peru, rozhodne se podívat se pravdě do očí. Jako profesionální účetní si lehce spočítá, kolik ho stály loňské vánoce a dojde k neuvěřitelné cifře, která dělá většinu jeho ročního zisku. Oprávněně se tedy ptá:" Stojí mi ty vánoce za to?" Rozum mu bezpečně odpovídá, že ne. A peněženka taktéž. Co z těch dárků dodnes má? Jednu věc, další kupy leží v bednách na půdě nebo ve skříni. Ale hlavně ten stres, děsivé fronty v obchodních centrech, neustálé hádky s manželkou o umístění ozdob na stromeček atd. Tak dost, bouchnul pěstí do stolu a zrušil vánoce a koupit si desetidenní zájezd po Karibiku. Co na to okolí? Kdyby řekl, že miluje sadomaso, malé holčičky a má AIDS, tak to spíše je schopno akceptovat, než zrušení, dobrovolné zrušení vánoc. J. Grisham je opravdový mistr pera, který se svými právnickými thrillery dostal mezi nejvyhledávanější autory světa, který na knihách jako Firma, Případ Pelikán, Nebezpečný klient, Porota atd. vydělal desítky miliónů dolarů.

Richard P. Feynman - Snad Ti nedělají starost cizí názory?

Půvabná je historka "Feynman je sexistické prase". Toto nelichotivé označení si autor vysloužil za příklad ze svých přednášek z fyziky, kde je řidička zastavena policistou a následná diskuse je použita k ilustrování definice rychlosti. A ještě odmítl písemně rozebírat s aktivistkami toto "závažné" téma. Takže až před další ze svých přednášek se dověděl s kým že se to zapletl a že protestující ženy jsou členky skupiny vedené mužem (pěkná ironie), která vždycky narušuje schůze v Berkeley. Že se ansámblu bojovníka za práva žen jeho exhibice nevydaří tak, jak si původně plánoval jistě netřeba zdůrazňovat. Nicméně dovolím si zacitovat ze závěrečného rozhovoru s některými protestujícími feministkami. Prozrazuji sice jednu z lokálních point, ale ukázka krásně dokumentuje Feynmanův styl uvažování a argumentování.
"Proč to musela být řidička?" ptaly se. "Tím naznačujete, že všechny ženy špatně řídí.""Ale ta ženská toho policistu shazuje. Proč vám neleží na srdci ten policista?""Protože co jiného se dá od policajtů čekat!" řekla jedna z nich. "Jsou to všichni prasata!""Ale o toho policistu byste se zajímat měly," řekl jsem. "Zapomněl jsem se v tom příběhu zmínit, že ten policista byla žena!"

Emil Hruška: Muž dvou rakví

Musím přiznat, že jméno Emil Hruška (*1958) mi donedávna nic neříkalo. O autorovi můžu říct jen to, že na psaní příběhů má určitě dar od boha. Už jen tím, s jakou bravurou a lehkostí dokáže to, co mnozí autoři marně hledají celý život. Začít už první větu tak, aby čtenáře příběh zaujal od tohoto okamžiku. A to Hruška zvládá na výbornou.
V knížce nám nabízí celkem sedm povídek, jejichž společným tématem je především tajemný prvek. Někdy reálný, ale někdy s mysteriózní až hororovou pointou. Protože se autor specializuje na sudetskou tématiku, často zabruslí do našeho poloprázdného pohraničí, či doby spojené s druhou světovou válkou.
První povídka "Cesta" patří do kategorie těch s fantaskním námětem. Pro svoji kvalitu je ve finále soutěže Povídka roku společně s druhou povídkou v pořadí "Útočiště". Ta je založená čistě na reálných základech. Pojednává o člověku utíkajícím z koncentračního tábora přes Sudety domů a je spolu s titulovou povídkou "Muž dvou rakví" jsou asi nejlepším ze všech prezentovaných příběhů. Oba jsou odehrávají v Sudetách, oba v čase konce druhé světové války, oba jsou o člověku utíkají před jistou zkázou, ale každý je z jiné strany barikády. I když asi "Útočiště" svým závěrem připomíná spíše hořkou tragikomedii.