Hrr na ně!

Terry Pratchett - Jingo

Co se může stát, když z ničehož nic se na kuse naprosto nezajímavého oceánu, kde se možná jen jednou za čas vypraví nějaký rybář najednou objeví cosi cenného. Jak k takovéto situaci budou přistupovat země, které jsou poblíž onoho místa. Na naší obvyklé a všední zemi to znamená sto padesát a jedna demonstrativních výkřiků, kdo na co má právo, vypouštění různých náhodných vědeckých výprav, které ale končí vztyčováním vlajek na odvěkém území a obrovskými diplomaticko obchodními bitvami. Děla nehřmí, prozatím. A svět disku ku podivu není zas až tolik odlišný od toho našeho, zvláště co se týká lidské a mezistátní, čili vlastně také lidské, blbosti. Na rozdíl od našeho světa má Ankh Morpork svého kapitána Elánia, který velmi neortodoxním přístupem je schopen v mnoha věcech té nejvyšší a nejdokonalejší politiky tak zapracovat jako slon ve skladu porcelánu, že najednou jakékoliv jiné řešení, než to původní nejhloupější, které všichni požadovali, každý považuje za skvělé. I Hrr na ně je přeládován typickými dávkami humoru, jaké od Pratchetta asi čtenář čeká. Nejkouzelnější jsou asi tentokrát jeho vsuvky na téma civilizovaný muž vs ti blbci necivilizovaní, kteří jen ale vynalezli astronomii či matematiku, ale jinak nejsou hodni ničehož více, než nám čistit boty.

Stařec a moře

Ernest Hemingway - The Old Man and the Sea

Jde o poslední dílo Ernesta Hemingwaye a patří vedle Komu zvoní hrana k jeho nejznámějším knihám. Jde o příběh kubánského rybáře, který prostě chce ulovit tu svoji rybu a na konec se mu to podaří. I když finální efekt asi ledaskoho potom překvapí. Jde o dílo velmi útlé a zároveň nepředstavitelně nabité obsahem. Hemingway dokázal na desítkách stran popsat a rozebrat člověka či dokonce i lidství tak dokonale, jak mnoho jiných autorů v desítkách tlustých knih. Stařec a moře byl knihou za kterou Ernest Hemingway dostal Nobelovu cenu za literaturu. Konec konců styl, jaký zde najdete určil směrování velké části literatury ve dvacátém, a vlastně se zatím dá říci že i v jednadvacátém století.

Silmarillion

J. R. R. Tolkien - Silmarillion

Ačkoliv Pán Prstenů a Hobit jsou rozhodně nejznámější Tolkienova díla, Silmarillion je téměř povinnou četbou pro každého, kdo tyto dvě první knihy již přečetl. Rozhodně je ale nutné na začátek upozornění. Hobit je lehké čtivo, které docela dobře zvládne i mladší čtenář (i když možná nevychutná úplně vše), Pán prstenů je již trochu náročnější a pokud Silmarillion strčíte nějakému čerstvému puberťákovi, tak vám ho asi hodí na hlavu. Je to totiž taková zajímavá dávka mytologie a lyriky, že zvláště první části o stvoření světa můžou ledaskoho odradit. Ale pokud se někomu svět který pan Tolkien vymyslel zalíbil, tak Silmarillion mu poskytne mnoho odpovědí na věci, které byly v dalších knihách jen naznačeny. Jen tak namátkou o co jde s elfy a jejich smutkem u moře, kde se bere nenávist mezi nimi a trpaslíky nebo i takovou banalitu, kdo to vlastně je Sauron. Historie prstenu je docela z Pána prstenů jasná (i když zde se dozvíte ještě více o původu), ale jeho nositel je popsán jen tak matně. Na konec je nutno zmínit jednu věc, tato kniha patří k dílům, které vyšly až po smrti pana Tolkiena. Autor ji úplně nedokončil, podoba, v jaké ji známe je výsledkem práce jeho syna, který dal dohromady celoživotní práci svého otce.

Bílá nemoc

Karel Čapek - Bílá nemoc

Bílá nemoc je divadelní hra o třech dějstvích, která patří do skupiny Čapkových děl, kde se snažil v předvečer druhé světové varovat svět před výbuchem válečného konfliktu. Děj knihy se odehrává v zemi, kterou tehdy bylo možno napasovat například na nacistické Německo nebo fašistickou Itálii a dnes je možné ho i s mírnou nadsázkou přesunout na téměř libovolný stát, který se prostě definitivně rozhodl vést válku a také zpracoval svou populaci pro vedení (znáte to, ty prostě nutné války proti terroru či za demokracii, kdy ať se dějí kdykoliv a jakkoliv tak s mediální propagandistickou průpravou máte davy co nadšeně volají ať žije válka) tohoto konfliktu. A dá se říci, že i Karel Čapek si poté uvědomoval bezvýchodnost při takové situaci, prostě válka musí být a konec, kostky byly vrženy a legie již mohou jít pouze vpřed. Bohužel, jak se ukazuje s postupem času, tahle kniha lidskou náturu popisuje téměř dokonale. Jedinou vadou Bílé nemoci je asi to samé co u většiny Čapkových děl a to příliš velká dávka jistého moralizování. Někdy by to možná chtělo dodat trochu více komplikovanějších dilemat.

Andělé a démoni

Dan Brown - Angels and Demons

Milovníci Šifry mistra Leonarda určitě budou z děje, jaký jim Andělé a démoni nabídnou naprosto nadšeni. Hlavním hrdinou je totiž mladý Robert Langdon. A musí výřešit záhadu, jejíž počátek se nachází ve zvláštní smrti zavražděného fizyka, přesněji v tajuplném symbolu, který byl do jeho těla vypálen. Andělé a démoni jsou velmi rychlým a čtivým thrillerem, kde je čtenář přitlučen ke stránkám knihy hned od začátku. No a nebyl by to Dan Brown, kdyby se Andělé a démoni zase nezabývali záležitostí de facto konfliktu mezi vědou a vírou. Tudíž není divu, že například v katolické církvi si tato knížka moc pochval nevysloužila, dalo by se říci, že zvláště u těch konzervativnějších spíše vyvolala velmi negativní reakci. Ale s tím autor počítal, konec konců kontroverze vždy zvyšují prodej.

Obraz Doriana Graye

Oscar Wilde - The Picture of Dorian Gray

Téma narcismu či touhy po věčném mládí se v literatuře objevuje snad již od doby co literatura vznikla. Dá se říci, že tato tématika je jedním z hlavních témat románu Obraz Doriana Graye. Co může udělat s hezkým ale lehce povrchním mladíkem z "lepších lidí" jeho obraz, kde si tento člověk uvědomí jak je vlastně krásný ale jak zároveň jeho krása je pomíjivá. Obraz Doriana Graye je těžko umístit, určitě zde najdete hodně humoru, ale humoristický román to není, stejně tak jako ačkoliv v knize je hodně napětí, rozhodně ji není možno nazvat horrorem. Prostě možná nejlépe ji bude označit za dobré čtivo, které stojí za každou chvilku, kterou při ní člověk stráví. A rozhodně čtenář bude potěšen klasickými paradoxy v jakých si Oscar Wilde libuje, například jak přirozené chování je pózou.

Saturnin

Zdeněk Jirotka - Saturnin

Kdo viděl filmové zpracování je jen z přibližně poloviny připraven na nepředstavitelnou a zároveň absurdní dávku humoru, jakou čtenáři Saturnin nabídne. Saturnin, neboli hlavní postava tohoto literárního dílka, je velmi svérázným osobním sluhou, který v sobě kříží cosi z naprosté dokonalosti britského lokaje s určitou dávkou té specifické českosti jakou například předvádí věčný a dokonalý Dobrý voják Švejk. Historky nemá smysl popisovat, stačí že se začtete a nebudete se schopni od stránek odtrhnout. Dozvíte se jaké to je když se někdo přestěhuje v rámci nutnosti do hausbotu, jaké to je mít naprosto příšernou tetu Kateřinu s obludným synem Miloušem a také budete pozorovat, jak se rozvíjí romantická láska mezi vypravěčem a zaměstnavatelem Saturnina a krásnou hráčkou tenisu Kateřinou. Připojte k tomu dědečka s velmi vyvinutým smyslem pro humor a skvělý koktajl je namíchán.

Quo vadis

Henryk Sienkiewicz - Quo vadis

Quo vadis je asi celosvětově nezjnámější knihou, jakou Henryk Sienkiewicz napsal. Občas se dokonce mylně uvádí, že právě za Quo vadis obdržel Nobelovu cenu za literaturu, ale tu dostal za celou svojí literární činnost, ne jen za toto jedno dílo - i když příběh z dob antického Říma, je opravdu výborný. Knihu lze posuzovat z několika pohledů, může se na to člověk dívat, jako na klasický historický román, je možné ji také brát za krásný romantický příběh, kde láska dokáže nejen změnit člověka na lepší, ale také porazit i téměř nepřekonatelné problémy, no a také může být pro člověka zajímavou exkurzí do myslí křesťanských či představ katolického křesťanství o světě (ale rozhodně zde není nic, co by mělo vadit i sebelítějšímu ateistovi, neboť popisované je součástí evropské kultury již od jejích začátků). Občas se také u Quo vadis uvádí, že je to skrytá narážka, na život Polska pod okupací a to buď carského Ruska či protestantského Německa. Quo vadis je ale téměř povinnou četbou pro každého, je to kniha, kde čtenář může zjistit, že i literatura psaná v 19. století může být napsaná rychle, čtivě a napínavě a osmnáct stran popisů lístků kývajících se ve větru vůbec nemusí být u takovéhoto obsáhlého díla nutností.

p.s. Petronius je king.

Komu zvoní hrana

Ernest Hemingway - For Whom the Bell Tolls

Komu zvoní hrana je vedle Starce a moře asi nejznámější knihou, jakou Ernest Hemingway napsal a dá se říci, že právě spolu se Starcem je Hrana knihou, která silně spoluvytvářela spisovatelskou tvorbu ve dvacátém století. Kniha vypráví o republikánském boji ve Španělsku třicátých let, je studií, která se snaží čtenáři přiblížit pohled na krutosti válek optikou člověka, který se konfliktu přímo účastní. Tady Hemingway rozhodně ví o čem píše, neboť sám v této knize popisovanou občanskou válku viděl jako korespondent (sympatisující s republikány) na vlastní oči. Komu zvoní hrana se také snaží čtenáři ukázat, že život plnými doušky lze prožít i ve velmi krátkém období, neboť celý bohatý děj, se odehrává pouze během tří dnů.

Svět podle Garpa

John Irving - The World According to Garp

Kniha napsaná s obrovským smyslem pro humor, ačkoliv možná netryská přímo z každé řádky, jako spíše z stránek a kapitol jako celku. Už jen samotný začátek, kdy dochází k početí onoho Garpa je prostě lehký vtípek. Manžel jakožto věc zbytečná a otravná není potřebný, stačí přeci jen nějak oplodnit vajíčko. Proto se otcem stává těžce zraněný voják v nemocnici, který když vykoná to co je od něj očekáváno, tak stejně umře. A mladý Garp tak vyrůstá bez otce, jen se svojí svéráznou matkou. Později samozřejmě dospěje, ale jeho matka ho i nadále provází životem. Ačkoliv jde rozhodně o humoristický román, nejde pouze o humoristický román. Svět podle Garpa se zabývá také mnohými mnohem náročnějšími tématy, kterým možná právě pomáhá to, že na první pohled vůbec nevypadají tak náročně.

Barva kouzel

Terry Pratchett - The Colour of Magic

Když tato nenápadná a docela tenká knížečka vyšla, asi nikdo nečekal, že vybuchne obrovská pratchettománie. Ale stalo se, Terry Pratchett může nyní vydat téměř cokoliv a téměř s jakoukoliv úrovní a stejně se mu to skvěle prodá. A to jen díky tomu, že zde byla Barva Kouzel. To právě Barva Kouzel představuje poprvé čtenáři ten divný svět, který je umístěn na hřbetě Velké želvy A Tuin. To právě barva kouzel poprvé také ukázala zvídavým dokonalou osobnost antihrdiny Mrakoplaše (zde ještě v doprovodu pana Dvoukvítka) a také zde může zájemce kouknout trošku na staré dobré a mocné obchodní město Ankh Morpork. Ale je to ještě starší verze tohoto slavného města, před plnou modernizací, kterou čtenáři dalších dílů znají, jenže jeho naprosto nezaměnitelný a podnikavý duch je zde naprosto jasně vidět a to již od prvních stránek této knihy. Barva kouzel pobaví určitě každého, ale opravdu si jí vychutnají ti, kteří mají docela dobře načtenou fantasy literaturu, protože odkazů na různá arcidíla je v Barvě kouzel opravdu nemálo. A jeden lepší než druhý.