Maškaráda

Terry Pratchett - Maskerade

Maškaráda je dalším dílem, který se ve světě úžasné Zeměplochy točí kolem čarodějek. Zase je zde dobrácká a usměvavá, ale přitom velmi moudrá stařenka Oggová a mistryně hlavologie bábi Zlopočasná. Ty si vyjedou na nevinnou dovolenou do Ankh Morporku, jenže jak to už u těchto dam bývá, nic není takové, jak na první pohled vypadá. Ono když odjede nadějný mladý člověk na zkušenou a nebo se vlastně snaží prchnout před svým osudem, to nikdy není jen tak. Tento díl Zeměplochy je lehký a rozverný, větší část se točí kolem Opery a života v ní. A když je někde opera, tak samozřejmě nemůže chybět ani Fantom. A pak jsou v převaze všichni ti čtenáři, kteří znají původní předlohu, která byla panu Pratchettovi inspirací. Ale kniha je vtipná a dynamická i bez hlubších předchozích znalostí jiných děl, což zas není až tak neobvyklé u tohoto autora.

Achája I.

Andrzej Ziemiański - Achája

Polští autoři mají ve fantasy a sci-fi literatuře velmi silnou pozici. U nás je nyní asi nejznámější Andrzej Sapkowski, ale z hlediska literárního významu a pro starší generace je zde neustále Lem a u nových autorů získává na popularitě například Pilipiuk. Andrzej Ziemiański je dalším, který se uchází o pozornost českého čtenáře v trilogii Achája. První díl velmi často rozhodne, jestli se natisknou i další. Ty vyšly, tudíž kniha čtenáře získala, ale díru do světa u nás neudělala. Jistou vadou je věc čistě vedlejší, se kterou autor nemá moc do činění a to je obálka. Hloupá, ale na druhou stranu přitahující k řežbě. Další vady jsou již diskutabilnější. Kniha je na jednu stranu dost brutální a také cynická na druhou se v ní objevuje relativně velké množství, jak na krvavou řežbu, různých filosofických vsuvek. Překlad je slušný, ale celou knihu tak nějak zplošťuje, což obzvlášť vyniká v prvních kapitolách. Kdo se ale přes ně překouše, většinou se dožaduje okamžitě druhého dílu. A potom chce číst třetí. Přeci jen je zde bohatýa rozvětvený  děj, ironické paralely s dnešním světem, cynický humor a taky slušná dávka akce, která u tohoto typu literatury nesmí chybět.

Zmije

Andrzej Sapkowski - Zmija

Sapkowski bude asi pro většinu lidí na vždy spojen s charismatickou bělovlasou postavou Geralta (kromě mizerných seriálů také i hrdiny velmi slušných počítačových her) a tím pádem i s klasickou fantasy, kde hlavní roli odehrává magie a meč  v čistě fiktivním prostředí. Ale jak dokázal ve svém cyklu o husitských válkách, ani mírně jiné pojetí fantasy mu není cizí. A jak skutečný znalec ví, například díky sbírce jeho povídek, psát umí i v úplně jiných kulisách. Například de facto úplně moderních či dokonce mírně futuristických, viz. příběh z kráteru. Dnešní dobu, i když s doplněním o několik perfektně zvládnutých výletů do minulosti, popisuje i jeho nejnovější dílo, jakým je Zmije. Sovětská válka v Afghánistánu je totiž téměř aktualita, zvláště pokud si vezmeme, na kolik prostupuje do nynějška (a dojde tam i Zmije). Dílo přes veškerou realističnost popisů událostí je stále fantasy. Stále je zde to ono tajemno, které tento žánr vytváří. Ale zároveň se čtenář může podívat i do velmi realistického pohledu na válečné události a na jejich dopad na lidi - a to nejen na civily, ale i na vojáky. Kniha je opravdu výtečná (autorova hra s jazykem literárního díla je jedním z důvodů, proč Andrzej Sapkowski není jeden ze stovek masově čtených a zapomínaných fantasy autorů, ale patří k nejvýznamnějším osobnostem žánru), jediné co možná části lidí bude vadit, je přece jen to, že je na román možná trochu moc krátká.

Postřižiny

Bohumil Hrabal -  Postřižiny

Novela Postřižiny patří mezi jedno z nejznámějších děl jednoho z našich nejlepších spisovatelů, jakým rozhodně Bohumil Hrabal je. I když samozřejmě není to díky tomu, že by se lidé vrhli jako blázen na knihy, ale díky filmu, který tuto skvělou novelu přiblížil i nečtenářům. Bůh zaplaň i za to, zvláště i proto, že film je opravdu výtečně natočený a role Pepina Hanzlíka je naprosto geniální. Co se týká knihy, tak jde o návrat autora do mládí, do pivovaru. Svět je pozorován očima matky a spíše než o děj, jde o jakýsi sled různých více či méně poetických situací. Kniha je mnohem více o pocitech než o ději, což většinou při první četbě bývá pro část čtenářů problém. Jenže pak přijde četba druhá a třetí a další a člověku je najednou jasné, že přeci nějaký přímočarý děj by tady byl zbytečností. Od obrazu také nevyžadujeme aby se pohyboval, těšíme se barvami a světem viděným okem malíře. A tady se můžeme těšit slovy a spisovatelovými vzpomínkami.

Hegemonův stín

Orson Scott Card -  Hegemonův stín

Hegemonův stín je další výtečné pokračování enderovské ságy. Jde o přímé pokračování dílu Enderův stín. Ender je nyní "odsunut" do role jakéhosi kultovního objektu, který je uctíván nejen celým světem, ale hlavně jeho týmem dětí z Bitevní školy. Hlavním hrdinou je malý Fazolek (konec konců, právě z jeho příběhu vychází toto pokračování), ale také například Petra a významnou roli odehrávají i další malí géniové. Včetně dvou takových zvláštnějších, které by se dalo nazvat pokřivenými génii. Jedná se o Enderova bratra Petra a hlavně se do děje vrací i noční můra Fazolkova dětství - Achilles Flanders. V tomto díle se čtenář může seznámit s autorovou vizí budoucnosti, jak se asi zachová sjednocené lidstvo ve chvíli, kdy sjednocující nebezpečí pomine. A také se zde rozvíjí vize, jak by asi mohl fungovat svět a možná i jakýsi obecný politický řád. Kniha ale není nějakou politologickou studií. Jde o naprosto výtečně napsané dynamické dílo, které se čte jedním dechem. A chce se číst dál, protože překvapení která přijdou sice spoustu věcí vysvětlí, ale nové další záhady nastíní. Například co čeká Fazolka ?

Paní jezera

Andrzej Sapkowski - Pani jeziora

Paní jezera je pátý a poslední díl epické ságy o zaklínači Geraltovi a malé Ciri. Čtenář se dozví vše, co bylo v předchozích dílech nakousnuto, zjistí i několik velmi překvapivých faktů a pokud má někdo rád knihy, kde vše nekončí "a milovali se šťastně až do smrti", tak bude naprosto nadšen. Paní jezera také ukáže čtenáři autorův úhel pohledu na spoustu problémů, jaké jsou spojené i s naším světem. Jako je například touha po moci, rasové konflikty, stupidita davu a mnohé jiné. Politická řešení a pružnost, kterou velké postavy ve jménu velké politiky dokážou udělat, také jako by z oka vypadla mnohým událostem, které tak dobře známe. Při tom není v autorově přístupu nic mentorského. Je to spíše hořké povzdechnutí nad realitou, která prostě nebyla, není a asi nikdy nebude jen tak krásná a růžovoučká. Kniha rozhodně velmi dobře uzavře ságu, ale zároveň neznemožňuje autorovi napsat různá přirozená "pokračování." Přesněji postavy z této knihy mohou žít dále v nějakém dalším příběhu. Možná se ho někdy dočkáme.

Věž vlaštovky

Andrzej Sapkowski - Wieza Jaskolki

Věž vlaštovky je čtvrtá část velké pětidílné ságy o osudech zaklínače Geralta, který se snaží zachránit svou "dceru" Ciri. Ta, těžce raněná je zachráněna poustevníkem, který pomalu zjišťuje, že možná jde jen o někoho více, než jen o rabiátského přivandrovalce. A z jejího vyprávění se čtenář dozví něco více o nové démonické postavě, která bude odehrávat důležitou roli až do konce ságy. Geralt zoufale hledá další informace o ztracené dívce a mezi tím se ve světě mění osudy států a všemocných impérií. Čtenářskou atraktivitu této knihy velmi výrazně zvyšuje autorova hra z časem, nemáte tu jasnou linku, kdy vše vychází ze všeho, ale různé skoky, delší i kratší úseky, návraty zpět atd. Taktéž popisy děje, které se člověk dozví ne od hlavního hrdiny, ale od nějakého svědka události jsou dalším trikem, kterým Andrzej Sapkowski přitlouká čtenáře ke svému dílu tak, že nemůže odejít, dokud není poslední stránka knihy za ním. Obecně se dá říci, že Věž Vlaštovky patří ke skvělejším fantasy knihám a to i bez ohledu na to, že je to jen menší část velké ságy - a mimochodem mezi čtenáři a fanoušky získala de facto bezkritický obdiv na rozdíl od předchozího dílu, s nímž někteří měli jisté problémy.

Enderův stín

Orson Scott Card - Enders shadow

Enderova hra je pojem. Každý čtenář literatury sci-fi, kterému nejde jen o běhání superhrdiny po planetách a odstřelování emzáků a padouchů po tisících, ji buď zná, nebo musí poznat. A dobré je ji poznat ještě před čtením knížky Enderův stín. Ta totiž je vyprávěním, jak celou záležitost s termiťany viděl nejbližší Enderův pobočník. A mít druhý úhel pohledu bez toho prvního, je rozhodně pro čtenáře spíše frustrující než obohacující. Na druhou stranu jde o úplně samostatnou knihu (a také vlastně jistý počátek minicyklu v Enderově světě), takže číst ji jen tak rozhodně jde a rozhodně to je velký čtenářský zážitek. Jen ten může být výrazně bohatší právě znalostí i prvního prvního dílu z celé velké enderovské ságy. Při opačném čtení hrozí i problém, že spousta věcí v Enderově hře bude samozřejmější a pozbavena jistého kouzla. Asi jako byste si nalistovali knihu na konec a přečetli poslední kapitolu a pak se teprve vrátili na začátek. Kvalitní dílo zůstane, jen to překvapení se vypaří.

Děti ducha

Orson Scott Card - Children of the Mind

Děti ducha jsou čtvrtou a poslední (prozatím dějově) knihou z fascinujícího světa budoucnosti, který začal skromně jednou nevinou Enderovou hrou. Ve skutečnosti vlastně jde o druhou část třetí knihy, neboli o přesné pokračování děje v místě, kde se skončil první díl. Dá se říci, že hlavním hrdinou tentokrát není Ender, ale postava, která vznikla z prvního vesmírného skoku, část Enderova pravého já, neboli mladý Peter, který spolu s Wang mu se snaží zastavit úder vesmírné flotily (nikdo neví, že ohrožení, které má zlikvidovat již neexistuje a přesněji i když se to může dozvědět tak nemá možnost ověřit pravdivost informace a had si začne požírat svůj vlastní ocas). Děti ducha jsou velmi dobrým vyvrcholením původní série. V předchozích dílech si čtenář začal pomalu zvykat na obraz člověka a lidstva obecně, jako na cosi převážně tupého, agresivního a nenávistného. Najednou se ale začne ukazovat, že nádoba má i druhé dno. Že změny chování a osudu jsou vlastně možné. U této knihy se dá říci, že mnoha čtenářům, kteří byli unavení Xenocidou, jejich mírné utrpení vynahradí. Najednou po dočtení posledních řádek vše bude jasné a samozřejmé a to co z předchozího dílu se zdálo jako zbytečné a samoúčelné najednou má hlavu i patu (a navíc člověk bude obohacen několika velmi zajímavými filosofickými koncepcemi, ale na to je asi už čtenář O. S. Carda zvyklý).

Pyramidy

Terry Pratchett - Pyramids

Hlavním hrdinou je mladý princ malého království rozloženého podél řeky, který je na začátku této knihy vyslán do centra všeho dění a vědění, jakým je Ankh Morpork za vzděláním. A protože nejlepší vzdělání nabízí cech vrahů, tak i tento budoucí panovník je školen na vraha. Království, ze kterého princ a možná i budoucí vrah Těpic (nebo možná přesněji Ptepic) se jmenuje Mžilbaba a velmi nápadně připomíná starověký Egypt - konec konců pro ty, kteří nebyli školním dějepisem příliš dotčení to jasně naznačuje i název knihy. Čtenář zde bude mít možnost nakouknout do světa zvyků a tradic a jak vůbec říše opírající se jenom na nich může fungovat a co je možno či nutno dělat, aby došlo k nějakým změnám. Pyramidy jsou v sérii Zeměplochy de facto samostatné dílko, kterému nic nepředchází a na nic nenavazuje. Dá se ji doporučit jako první čtivo pro každého, kdo si chce Pratchetta vyzkoušet, ale nemá načteno příliš moc z fantasy a proto by mu utekla spousta vtipů z prvních dvou dílů Mrakoplašových dobrodružství. Zde bude mít možnost se poklidně seznámit se stylem autora a také i částečně s tím, jak celá Zeměplocha funguje (nebo nefunguje).

Idiot

Fjodor Michailovič Dostojevskij - Идиот

Idiot z názvu této knihy je kníže Lev Nikolajevič Myškin. Tato osoba se velmi liší od svého okolí. Je totiž velkým dobrákem, navíc citlivým a moudrým, čili prostě pro většinu zkaženého světa typický naivní idiot. Přece nejvíce se cení dravost a sobectví, lidé kteří to nechápou jsou pro náš svět určitě nepoužitelní. Román je příběhem tohoto šlechtice, který se vrátil ze Švýcarska (kde si léčil své hodně pochroumané nervy) do Ruska a střetl se s jeho egoistickou realitou. Ale měl něco v sobě, co dokázalo jeho okolí přesvědčit, že možná opravdu není až takový hlupák. Bohužel prostředí mnoho věcí mění a navíc tragédie dokáže převrátit vše vzhůru nohama. Idiot byl velkou inspirací pro další tvůrce a není divu, šlo o téměř nemožný pokus vytvořit jakýsi reálný obraz naprosto dokonalého člověka a jeho konfliktu se světem.  

Xenocida

Orson Scott Card - Xenocide

Xenocida je třetí kniha z enderovské série. Pokračuje přesně tam, kde skončil předchozí díl. Lidstvo zjistilo, že jediný inteligentní druh, který přežil jeho expanzi může být zároveň smrtelným ohrožením. Nepřímo, jde o to, že jak druh tak i jeho planeta obsahují nemoc, proti které neexistuje zatím žádná věčná obrana. Je schopen neustálých mutací a neléčený virus je smrtelný. Tuto situaci se vláda rozhodla řešit klasickým způsobem, další xenocidou. Podle ní je nutno zachránit lidstvo i za tu cenu, že znovu bude vyhlazena inteligentní rasa. V tomto díle čtenář znovu bude sledovat boj Endera, jeho sestry spolu s lidmi, pequenini (všichni ale nejdříve musí vyřešit problém boje mezi sebou) a počítačem Jane o pochopení mezi různými rasami a hlavně o záchranu planety a života na ní. Situaci komplikuje fakt, že vláda má k disposici "planetu géniů", která jí pomáhá řešit naprosto neřešitelné záhady, jakými jsou například zásahy téměř všemocné Jane do komunikace. Ale i zde je situace výrazně složitější, objevuje se dilema či schopnost je prokletí a jestli pán vlastně není jen otrokem. Kniha Xenocida se také zabývá i zkoumáním otázky jestli je možná cesta vesmírem ve formě rychlých skoků a jak by případně mohla být řešena.

Carpe Jugulum

Terry Pratchett - Carpe Jugulum

Prvním vtipem je i název této knihy - totožný a stejně srozumitelný i pro čtenáře díla páně Pratchetta v originále. Takže latiníci jsou ve výhodě a zbylým nebudu prozrazovat o co jde. Konec konců dozví se to velmi brzy. Takže co vás čeká a nemine bez prozrazování zápletky a nejlepších vtípků včetně toho prvního ? Jde o další pokračování příběhů o čarodějkách z Lancre. Bábi, Stařenka, Agnes no a vlastně také Magráta. Ačkoliv ta poslední je na královském trůně, tak i přes to své staré čarodějnické nezapomíná. Zajímavý vstup sem přinese i dilemata misionáře ohledně víry a nebo klasický případ nepozvané čarodějky. Straky páchají hodně zla a zlo má dojem že může vypadat jako dobro když své zlo zaobalí do vznešených řečí. Uff, minout to hlavní a naznačit co nejvíce, to dalo zabrat. Carpe Jugulum je velmi zajímavý díl, zvláště pokud někdo má rád příběhy čarodějek.

Mluvčí za mrtvé

Orson Scott Card - Speaker for the dead

Mluvčí za mrtvé je oficiálně druhým (ale když se vezme celý vývoj série, tak tam je to trochu jinak) dílem o Enderovi následujícím po Enderově hře. V této knize se sice duchem navazuje na konec předchozího díla, ale události se odehrávají o tisíciletí později. Lidé po porážce mimozemšťanů se začali šířit do celého vesmíru. Ale jejich říše se opírá o zajímavý způsob existence. Cestování totiž neustále je relativně pomalé - přesněji cestující letí jen měsíce, ale ve skutečném světě utíkají desetiletí (proto zde i nový čtenář série narazí na velmi zajímavé překvapení). Jediné co umožňuje správu státu je dědictví po královně úlu neboli hlásky. Ty přenáší zvuk a zprávy a i veškeré nutné informace okamžitě. Mluvčí za mrtvé přinese informace, jak to dopadlo s kokonem, jak je to s nelidskou inteligencí ve vesmíru a jaká dilemata lidstvo může řešit i za několik tisíciletí. Ačkoliv Orson Scott Card před čtenáře postavil děj z opravdu odlehlého času, při troše přemýšlení určitě budeme schopni narazit na strašně velké množství nepříjemných faktů týkajících se i dnešního našeho světa. Mluvčí za mrtvé je výtečná kniha, co také dokládají ocenění Hugo a Nebula.

Sophiina volba

William Styron - Sophie s Choice

Četba této knihy rozhodně nenáleží k nejjednodušším. Důvodů proč Sophiina volba bude spíše pro náročnější a zkušenější čtenáře je více. Jednak jde o obecně velmi těžké téma a když se k tomu přidá styl a způsob vyprávění, které sice jsou výtečné, ale nováček hledající rychlý přímý děj se může ztratit. Vše se totiž před čtenářem odkrývá postupně, někdy nějaké těžké téma je vypuštěno a tak vlastně celý příběh se poskládá až na posledních stránkách knihy. Obecně jde o záležitost, která člověku ukáže naprostou otřesnost války a to i jako zkoušky lidství, ve které není vůbec jednoduché a někdy možné obstát. Ale nic není úplně jasné a černo bílé, jak u tohoto tématu bývá. Sophiina volba totiž čtenáři dokáže ukázat i kata či zrůdu z krapet jiného úhlu. Takového který sympatie sice nepřidá, ale objeví se něco jako pochopení. Že nešlo jen o nějaké divné zlo, které nejde nijak vysvětlit a které se chová stejně, jako spíše o neustálou snahu člověka opitého mocí být bohem. Také i na straně zla máme desítky osudů, charkaterů, přístupu k životu atd. A ačkoliv se kniha jmenuje Sophiina volba, někdy si čtenář spíše řekne, že šlo o Sophiin rozsudek. Podle tohoto slavného románu byl také natočen stejnojmenný film.

Enderova hra

Orson Scott Card - Ender s Game

Touto knihou vše začalo. Když v roce 1985 vyšla poprvé, asi nikdo nečekal, že bude patřit mezi jedny z nejlepších a nejslavnějších sci-fi knih všech dob. Ale stalo se. Enderova hra se dočkala jednak svého rozvinutí, ale hlavně také vytvoření fascinujícího světa, který na prostoru tisíců skutečných i světelných let řeší různé velmi zajímavé situace. První díl, jakým vlastně Enderova hra je ukazuje čtenáři Zemi v situaci, kdy jí (podle pohledu, který ale se potom ukáže jako přeci jen ne úplně přesný) hrozí konflikt s mimozemskou civilizací, které není lidstvo schopno porozumět. Řešení problému je několik, jedním z nich je i využití nejgeniálnějších dětí (těch se týká i jemně naznačená problematická situace s přelidněností planety) armádou. Ta se z nich snaží vytvořit dokonale namazaný stroj, ale zároveň hledá někoho takového, kdo nikdy v životě neprohraje, někoho, kdo je schopen vždy najít řešení a pro výhru se necouvne před ničím. A o osudu dítěte, které tento požadavek možná splňuje, tato kniha je. Velmi příjemnou záležitostí Enderovy hry je fakt, že čtenáři nabízí dvě knihy v jedné. V té první můžete filosofovat, rozebírat lidské či dětské nitro, dumat nad problémy kontaktů s něčím, čemu nerozumíme. Ale tu první nemusíte číst, můžete číst tu druhou, velmi svižně napsaný příběh, kde máte boj mimozemšťany, schopnost, průbojnost, rychlé dialogy a také nečekaná řešení. Výběr je na vás. Mimochodem Enderova hra je výbornou věcí pro někoho, kdo moc sci-fi nezná a chce si vyzkoušet, o čem to celé vlastně je.

Sharpův triumf

Bernard Cornwell - Sharpe´s Triumph

V předchozím díle vojín Sharpe unikl nástrahám, které mu osud nachystal a co více, díky svému hrdinství se mu podařilo povýšit a stal se seržantem. Ale jeho úhlavní nepřítel, také seržant Hakeswill neustále kuje pikle a snaží se Sharpea zlikvidovat. V tomto díle se čtenář dozví, kde byly ty hlavní kořeny následující Wellingtonovy slávy, jejíž vrchol přišel v bitvě u Waterloo. Kniha je plná různých zvratů a napětí, je to takový ten typ čtiva, který pokud mu propadnete, tak většinou se moc nenaspíte, dokud poslední strana není za vámi. A vše je okořeněno obrovskou úctou autora k historickým faktům a různým zajímavým detailům, které upravuje pouze pro nejnutnější záležitosti děje.

Soudné sestry

Terry Pratchett - Wyrd Sisters

Příběhů, které se inspirovaly Hamletem či Macbethem od Williama Shakespeara je opravdu spousta. Většinou ale jdou ve výrazně vážném duchu. Ale to není styl úžasné Zeměplochy. Soudné sestry jsou vtipným Pratchettovým dílkem se vším co k tomu patří. Jde o druhou knihu z podcyklu čarodějek, ale pokud se na to člověk podívá obecněji, je to teprve první. Protože Čaroprávnost sice představí Bábi Zlopočasnou, ale je ona krapet jiná a rozvernější než v jakýchkoliv dalších dílech. Navíc Soudné sestry představují všechny hlavní čarodějký z hor, které čtenáře budou provázet i v dalších dílech. Dílko bylo na tolik inspirativní, že dokonce na jeho základě vznikla velmi slušná divadelní hra, která byla nastudována i v českých luzích a hájích.

Noc v Lisabonu

Erich Maria Remarque - Die Nacht von Lisabon

Je první část druhé světové a nepřátelé Třetí říše musí prchat před zlobou nacistického státu a jeho neustále rostoucím vlivem. Většina cest útěku je již zablokovaná, jednou z posledních cest, kterou je možno využít je námořní plavba do Ameriky. A jednou z posledních bran do svobodného světa je Portugalsko či možná přesněji Lisabon. Jenže brána už je také na dosah nacistických sil, proto jeden ze šťastlivců, který sem dokázal dorazit, velmi smutně sleduje odplouvající lodi, i když ví, že se mu nepodaří na ně dostat. Když tu náhle potká cizince, který mu za vyslechnutí životního příběhu nabízí lístek na plavbu za mírem a svobodou. Noc v Lisabonu nabízí čtenáři velmi sugestivní popis rostoucí hrůzy nacismu, která je prokládána obrovskou láskou, o níž se někdy říká, že dokáže i hory přenášet. Jedná se o poslední román, který vyšel během autorova života.

Sharpův tygr

Bernard Cornwell - Sharpe s Tiger

Touto knihou může čtenář začít sledovat, svět z období napoleonských válek, který mu zprostředkují oči britského vojáka Richarda Sharpa. Ten, bez nějakých větších výhledů na normální budoucnost jinou než je například šibenice, se rozhodl nastoupit do armády. S ní se dostal i do Indie, v době kdy Británie začala přemýšlet o ovládnutí celého poloostrova. První fází bylo zastavení rychle rostoucí moci maisúrského sultána Taipua. Richard Sharpe ale velké záměry britské koloniální politiky příliš nesledoval. Pro něj svět v armádě začal být čím dál tím více nesnesitelný a tak pomalu začal přemýšlet o dezerci. A dál se už rozvíjí děj knihy, která je, podobně jako jiná díla tohoto autora napsána s naprosto dokonalou úctou k historii a autor si dovoluje na fantasii či dotvoření pouze tam, kde to vyloženě krásná literatura vyžaduje a kde to nezmění pravdivý popis událostí. Dílo je psáno velmi svižným stylem a milovník historických románů si tady určitě najde to svoje.

Pouští a pralesem

Henryk Sienkiewicz - W pustyni i w puszczy

Pouští a pralesem je jedna z knížek, které možná s časem budou podrobeny jakémusi mírnému cenzorskému převyprávění (které asi čeké i například zrzavou Pipi). Jde o velmi kvalitně a čtivě napsanou knihu pro děti a mládež (která ale může potěšit i nejednoho dospělého a nejen potěšit ale i poučit) ze začátku dvacátého století, které věk neubírá na kvalitě, ale přeci jen k některým věcem se dnes přistupuje jinak. Popisuje příběh dětí, který se odehrává na pozadí mahdíovského povstání (jeden z momentů kdy mocná Británie byla na nějaký čas ve své pýše pokořena) v Súdánu. Tyto děti byly uneseny z Egypta a poté prožívají různá dobrodružství v poušti a pralese divoké černé Afriky. A proč se kniha může dostat do pazourů nějakému přepisovači ? Je velmi silně pro koloniální, kdy Britové mají roli jakéhosi plaménku civilizace, který vlastně přináší jen dobro a černý lid musí být dovzdělán (černoši jsou zde často hodní, ale i bílý chlapec je moudřejší než oni), případně navrácen a hlavně veden pevnou rukou. Osvobozenecké protiokupační hnutí je navíc popsáno pouze z pohledu naprosto brutálních a hloupých fanatiků bez ohledu na to, že to oni byli u sebe doma. Ale knize Pouští a pralesem to nijak neubírá, ubraly by jí jakékoliv pokusy o uhlazení tehdejší reality, která byla prostě taková.

Magický prazdroj

Terry Pratchett - Sourcery

Pokud jste si oblíbili postavu velmi racionálního a hrdinsky zbabělého čaroděje Mrakoplaše, díl Magický prazdroj bude další možností, kde si budete moci vychutnat jeho cynický způsob bytí. Již to nebude na úrovni lehce poskládaných vtípků a výsměchu z fantasy klasiky, jako to bylo v prvních dvou dílech úžasné Zeměplošské série, ale půjde tady o "vážné" a kompaktní dílo od začátku. Tento díl mimo jiné čtenáři jasně vysvětlí, pročpak mágové na té bájné planetě, která je nesena vesmírem na hřbetu obrovské želvy nesmí mít děti. Ono vůbec děti znamenají průšvih a u mágů to platí dvojnásob. Také se zvídavý čtenář bude moci dozvědět, proč některá místa na této divné planetě nejsou příliš obyvatelná a jakou to má souvislost právě s oním přístupem mágů k řekněme rodinnému životu. Pokud vám k srdci přirostl svérázný prabarbar Cohen, nyní se s ním setkáte znova a kromě něj děj budou doplňovat také adepti na barbarství (ať už chtění nebo nechtění).

Potopa

Henryk Sienkiewicz - Potop

Potopa je druhou částí Trilogie Henryka Sienkiewicze. Odehrává se během polsko švédských bojů, které probíhaly v letech 1655 až 1660. Toto období se často nazývá švédská potopa, to je i důvod, proč bylo dílo nazváno svým názvem. Původně šlo o dílo vycházející v časopise na pokračování, ale již velmi dlouhou dobu je považováno za plnohodnotný román. Stejně jako u Ohněm a mečem i zde jde o příběh velké lásky. K němu je ale přidána i velká zrada a také úspěšná snaha o vykoupení. Kniha je historicky výrazně věrnější než její předchůdce, ale samozřejmě pro své dějové potřeby musela trochu upravit určité události, aby do nich lépe mohla umístit své hlavní hrdiny. Kromě nesporných literárních kvalit, knížka je i přes odstup již téměř dvou století stále velmi čtivá. Navíc určitě nikomu neuškodí, když se dozví něco více o událostech, které formovaly dějiny našich severních sousedů.

Ohněm a mečem

Henryk Sienkiewicz - Ogniem i mieczem

Ohněm a mečem je první část slavné trilogie Henryka Sienkiewicze, která se odehrává de facto po ukončení třicetileté války. V naší zemi je toto období asi nejlépe známo jen na úplném začátku, později habsburská "normalizace" zájem o události, které vyhubily přibližně třetinu naší populace utlumila. V Polsku jde ale o období, kdy výrazně zrychlil pomalý a neodvratný pád tohoto státu, který ještě na začátku sedmnáctého století byl jedním z nejmocnějších v celé Evropě. Jde o příběh lásky, kterou pronásleduje mnoho nesnází, odehrávající se v průběhu tzv. povstání Chmielnického, drobného šlechtice a velmi schopného kozáka, který z důvodu arogance mocných magnátů rozpoutal velkou vzpouru, která následně vrhla Polsko do víru občanské války. Román je to velmi čtivý, jistou zajímavůstkou je i fakt, že byl nafilmován z celé Sienkiewiczovy trilogie až jako úplně poslední, i když kozácká vzpoura události ze třicetileté války vlastně teprve otevírá.

Zloděj času

Terry Pratchett - Thief of Time

Zloděj času je šest a dvacátá část velkého Pratchettova cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát se znovu do jejího chodu pokusí zasáhnout Auditoři, kteří již mohou být čtenáři krapet známější z dílů jako byl Sekáč či Otec Prasátek. V této knize se dá říci že je několik hlavních hrdinů, či možná spíše hlavních postav. Jednou z nich je Smrť, další je jeho vnučka Zuzanka (jestli nevíte jak je to možné, sáhněte po nějakém dřívějším dílku tého ž autora), potom se objeví pro tento díl důležitý Lobsang a také jeho mistr Lu Tze. Ach, a vlastně není možné ani zapomenout na LadyJean, o co s ní jde zjistíte až při četbě, ale zajisté to ledaskoho překvapí. Pokud patříte mezi opravdu velké milovníky východní mystiky, můžete mít s touto knihou trošku problém. Autor, jak asi jeho čtenáře moc nepřekvapí, si z ní naprosto nepokrytě zde dělá srandu. Jinak budete se muset vypořádat i s koncepcí konce světa či problémy antropomorfních vtělení s jejich vlastní existencí - i když tady už bych čtenáři opravdu příliš napovídal. Jestli je nějaká vada u této knihy, tak to takové situace, kde si autor říká, s tou pseudofilosofií to možná pan Pratchett někde překombinoval. Možná by to chtělo trošku přímočařejší psaní. Ale je to hodně o vkusu. Rozhodně Zloděj času vám čas neukradne, ale ho obohatí.

Křižáci

Henryk Sienkiewicz - Krzyzacy

Boj s řádem Německých rytířů je jednou z celosvětově známějších částí polské historie. Velkou roli v tom má právě i román polského nositele Nobelovy ceny Henryka Sienkiewicze, který byl mimo jiné i svého času velmi slušně nafilmován. Jde o docela rozsáhlý epos, jaké konec konců v době, která měla v oblibě různá romantická díla, obvyklý. Čtenář na pozadí velké, ale zároveň smutné a hlavně de facto nenaplněné, lásky pozoruje události tehdejšího světa, které vedly ke zlomení moci řádu, považovaného za jednu z nejsilnějších velmocí své doby. Jde o velmi čtivě napsané dílo - samozřejmě s přihlédnutím k době vzniku a tehdejší módě. Je výrazně dynamičtější než například náš Jirásek, na druhou stranu obecně jsou Křižáci většinou považováni za mírně slabší knihu než je druhé velkodílo stejného autora neboli Quo Vadis. Jednou ze zajímavůstek knihy je i vlastně důvod jejího vzniku. Nejde jen o nějaký samoúčelný popis historických událostí. Křižáci byli napsáni v době velmi silné germanizace té části Polska, kterou ovládalo před první světovou Prusko. A tímto dílem chtěl Henryk Sienkiewicz připomenout svým rodákům, že s Němci je i možno bojovat a také vítězit.

Křest ohněm

Andrzej Sapkowski - Chrzest ognia

Křest ohněm je třetím dílem velké ságy o zaklínači Geraltovi. Pokud někomu v druhém díle chyběl trochu specifický smysl pro humor, jakým pan Sapkowski obohacuje svá díla, nyní by měl být úplně uspokojen. Ať to jsou zemití trpaslíci nebo upír, vtipných situací a dialogů zde bude opravdu hodně. Ale zároveň celé dílo má i neustále hořký podtón, protože Geralt, poté co se vykurýroval z masakru na ostrově, vyrazil zachraňovat ztracené. A to co hledá je na tolik ztracené, že se vrhlo do života nejenže velmi riskantního, ale také de facto krajně amorálního. Díl je to dobrý, mnoho věcí zde začne být vysvětlováno, pár věcí člověk pochopí po dočtení celé ságy a arcimistrovo pero je prostě arcimistrovo pero. Jenže po dočtení a prvotním nadšení člověk může mít stejně pocit, že to co bylo zde napsáno v celé knize mohlo být koncovkou dílu předchozího a začátkem dílu následujícího. Tak nějak jako by autor prostě si chtěl přidat jednu knihu navíc. Tato výtka nic nemění na skvělém hodnocení stylu, jen ten on the road je takový možná lehce zbytečný.

Čaroprávnost

Terry Pratchett - Equal Rites

Čaroprávnost je řekněme prvním feministickým zeměplošským kouskem pana Pratchetta. Čtenář obeznámený s předchozími díly, jakými byla Barva kouzel a Lehké fantastično asi nebude příliš překvapený, že zde zase důležitou roli odehraje osmička. Tentokrát jako ta, která určuje, kdo a kdy může být mágem. Přeci osmý syn osmého syna, nikdo jiný, to je přeci jasné. Nebo že by to mohlo být i trochu jinak ? Kdo stránky této knihy otevře tak to rychle objeví. A také pokud sáhl po této knížce prostě jako další v pořadí objeví úplně nový rozměr pana Pratchetta. Jak byly první dva díly vlastně jen takovým souborem různých vtípků, které si výborně vychutnal jen opravdu náruživý čtenář fantasy (pro nečtenáře toho žánru tam vtipů byla také spousta, ale pozor, tak možná polovina z celkového počtu), Čaroprávnost si de facto plně může vychutnat každý. A tak to už bude i v dalších knihách ze série Zeměplocha. Poprvé se zde představí i Bábi Zlopočasná, ale pokud budete číst další knihy z této série, zjistíte, že přeci jen pozdější vydání je krapet jiné, ale grunt začíná právě v tomto díle.

Čas opovržení

Andrzej Sapkowski - Czas pogardy

Čas opovržení je dalším dílem velké ságy, kde zaklínač Geralt konečně je ukázán čtenářům i v jiném díle, než byly krátké povídky (samozřejmě nic proti nim, zde vznikla sláva tohoto stříbrného vlka ničícího různé potvory znepříjemňující lidem život). Tato kniha pokračuje tam, kde Krev elfů skončila. Nyní začne být jasně vidět komplikace celého světa, čtenář uvidí, jak lidé a jejich osudy mají pramalou důležitost v očích mocných. Ať již jde o panovníky nebo také například o čaroděje. Nyní také do hry vstoupí velmi silně zrada, pro níž nejsilnějším motorem jsou nenaplněné nebo špatně naplněné ambice. Geralt je v tomto světě mírně ztracen, chybí mu rafinovanost, jeho čestnost a přímý přístup prostě nemají až tolik šancí v porovnání s vychytralostí protivníků. I když na spoustu problémů prostě stačí jasná a brutální síla. Jenže někdy i obrovský kyj může narazit na ještě větší kyj a nebo například (pardon za porovnání u knihy týkající se fantasy světa) na samopal. Čas opovržení je výtečné čtivo, ale to asi každý, kdo dílo Andřeje Sapkovského zná, musí očekávat již od začátku - i kdyby po knize vůbec nesáhl.

Zločin a trest

Fjodor Michailovič Dostojevskij - Prestupljenije i nakazanije

Zločin a trest je vrcholným dílem ruské realistické literatury a je často považován i za nejlepší Dostojevského román. Dějem knihy je de facto jistá kriminální zápletka s morálním dilematem. Je vražda lichvářky jakkoliv ospravedlnitelná ? Ale děj není zde něčím extrémně důležitým (Dostojevskij pro Zločin a trest hledal inspiraci v reálném případě z Francie, jehož hlavním hrdinou byl student Lanciere, k tomu zde je možno narazit i na část autobiografických elementů, zvláště co se týče tíživé ekonomické situace) , je více méně dosti jednoduchý a má jasný vývoj. Nejdůležitější je rozbor psýché hlavního hrdiny, mladého chudého studenta Raskolnikova, který sám se sebou, ale také s okolím probírá, jestli on vlastně mohl spáchat zločin. A jestli šlo o zločin a ne jen nějakou malou chybu či nepřesnost nebo dokonce nedokonalost - protože kdyby to bylo bezchybné tak by to ideální jedinec jako zločin vůbec brát nemohl.


Lehké fantastično

Terry Pratchett - The Light Fantastic

V předchozím dílu, který uváděl celou Zeměplochu, neboli v Barvě kouzel, Mrakoplaš spolu s prvním zeměplošským turistou Dvoukvítkem vyrazili do světa a začali zažívat různá dobrodružství. Tamten díl končil situací, kdy mág jednoho kouzla přepadl přes okraj světa. Protože Mrakoplaš je i hlavním hrdinou tohoto dílu, tak je naprosto jasné, že nějak musel přežít. A jeho turistická nepříliš dobrovolná cesta světem pokračuje. Mimo jiné v tomto díle máte možnost i zjistit, proč se z něj stal tak zatraceně mizerný mág (a nebo vlastně proč on skutečným kouzlícím mágem není) a co z toho pro jeho zvláštní oktarínový svět plyne. První a druhý díl jsou naprostou nutností pro každého, kdo si chce Pratchettův svět plně vychutnat. Tady totiž budou vysvětleny všemožné zvláštnosti, kterými se v následujících dílech již autor příliš nezabývá. Ale pro některé čtenáře může být i Lehké fantastično mírně únavné či nezajímavé (podobně jako předchozí díl). Zvláště pokud se verbuje z těch, co neholdují příliš fantasy literatuře. Tři čtvrtiny vtipů, které se v obou knihách nachází se opírají o dobrou znalost tohoto žánru. Bez ní najednou vám spousta věcí bude připadat hloupá či plochá nebo naprosto zbytečně prvoplánová. Ale jak už jsem uvedl výše, jde o úvod do světa, který později je mnohem rafinovanější a detailnější a nevyžaduje již jen žánrovou zaslepenost a navíc i Lehké fantastično obsahuje ty krásné kousky, které pan Pratchett provádí s jazykem (to je ta zbylá čtvrtina vtipů, a rozhodně jich není málo).

Neználek ve Slunečním městě

Nikolaj Nikolajevič Nosov - Neznajka v Solnečnom gorodě

Neználek, takový legrační malý malíček dokáže udělat tři opravdu dobré skutky - a to nezištně. Za to je odměněn kouzelnou hůlkou, která mu splní všechna přání. Popadne proto své kamarády Strakáčka a Knoflenku a vyrazí na cesty. Jejich cílem se stane překrásné Sluneční město. Jenže Neználek řekněme nepatří k těm nejmoudřejším malíčkům na světě. A proto se tam začnou neustále množit různé problémy, až se dá říci, že vše skončí téměř katastrofou. I Neználek ve Slunečním městě má jistou dávku ideologického náboje. Sluneční město je jakýmsi komunismem v praxi. Ale také zde narazíme na jisté další komičnosti, které můžeme krásně vztáhnout i na dnešní nekomunistický svět. Pokud se pečlivě začtete a pak se rozhlédnete kolem sebe, kolik lidí tak strašně nutně musí mít něco módního. Jak je pro spoustu lidí důležité být in či trendy či jakkoliv byste to nenazvali. No a jak je to moudré a jak to dopadá, to můžete zjistit podobně jako ten Neználek.

Nefalšovaná kočka

Terry Pratchett - The Unadulterated Cat

Plánujete si pořídit kočku ? Tak Nefalšovaná kočka je dílko, které si bezpodmínečně musíte sehnat ještě dříve, než toho kouzelného chlupaťoučkého miláčka, který má tak krásné kukadla. A pokud už jste majitelem malého diktátora, tak tato kniha, která vysvětluje, že vlastně kočku nemůžete vlastnit, je něco přímo pro vás. Vy totiž už dávno výtečně víte, že to kočka vlastní vás. Dá se říci, že svou roli chodícího otvíráku konzerv berete již statečně. A nyní máte šanci ještě poznat, co je to ta pravá a jediná nefalšovaná kočka. Jsou to ti manekýni z kočičích výstav ? Ale kdeže, čím méně uší, srsti a možná dokonce i očí, tím větší šance, že jste opravdu narazili na tu opravdovou, tu dokonalou. Knížka není nijak tlustá, ba dá se říci spíše, že je velmi tenká :). Ale rozhodně to nijak neubírá obrovské dávce lidského humoru, kterým je toto dílko přeplněno. A pokud máte čirou náhodou v rodině někoho, kdo si nepotrpí na zeměplošskou sérii nebo ji vůbec nechce zkusit, podsuňte mu tuto knížečku. Možná ho to přesvědčí, že Terry Pratchett je prostě výtečný.

Robohistorie II.

Isaac Asimov - The Complete Robot

Druhý díl Robohistorie je sbírkou povídek, které se zabývají snad nejslavnějším tématem Isaaca Asimova, neboli roboty. Na začátku se člověk bude věnovat příběhům, které jsou jasně umístěny do dob vývoje robotiky a spojujícím elementem bude postava psycholožky Susan Calvinové, která například v naprosto výtečné povídce Lhář ukáže i tu svou trochu lidštější tvář, zvláště co se týká emocí. Ve všech povídkách se čtenář dostává do kontaktu už s opravdu rozvinutým mozkem a jsou mu předkládána nejen dilemata opírající se o práva robotiky, ale také i zde může najít zamyšlení nad tím, jaké jsou definice lidství a co je vůbec lidská svoboda. Je zde také možnost obdivovat Asimova jako humoristu, což je pozice, kterou si párkrát s různým úspěchem vyzkoušel - v tomto případě sice to možná není nejlepší dílo, ale rozhodně patří k těm v humoristické skupince lepším.

Nahé slunce

Isaac Asimov - The Naked Sun

Elijáš Baley díky svému velkému úspěchu při řešení velmi záhadné vraždy Vesmířana na Zemi (popsané v díle Ocelové jeskyně) získal opravdu zasloužené renomé. Proto když se objeví podobně záhadny případ přímo na nejmladším vesmířanském světě Solarii, najednou je jasné, kdo to půjde řešit. V této knize najednou čtenář uvidí, jak i spousta pozitivního, které na první pohled život s roboty a také dlouhověkost přináší, ve skutečnosti může být také spoustou negativního. Dílo se čte opravdu velmi dobře, je zde jasně vidět perfektně promyšlená koncepce robotického cyklu (mnoho jeho přitažlivosti dotváří i neustálé rozebírání dilemat, která přináší aplikace práv robotiky - mimochodem jednoho ze zajímavých přínosů sci-fi literatury reálnému světu) a pokud čtenář pokračoval dále a sáhl i po Nadaci, tak zde uvidí mnoho z toho, co se mu ukáže v pozdějších dílech popisujících vývoj vesmíru ovládaného Seldonovou věštbou.

Hráč

Fiodor Michailovič Dostojevskij (Dostojevský) - Igrok

Dostojevskij má na svém kontě rozhodně mnohem známější díla. Každý určitě přinejmenším slyšel jména jako Idiot, Bratři Karamazovi či obzvláště Zločin a trest. Je ale škoda, že Hráč tak nějak v širokém povědomí nepříliš existuje. Při tom na rozdíl od jiných děl, má pro mnohé nepříliš ambiciózní čtenáře obrovskou výhodu. Je to knížka relativně tenká, takže mnozí, kteří odhazují knihy pro jejich přílišnou tloušťku by zde měli výtečnou možnost se seznámit s kvalitou Dostojevského psaní. A ačkoliv občas je možné narazit na dosti rozporuplné hodnocení tohoto díla, tak Hráč určitě je výtečnou knihou. Má i ještě jeden plus v dnešní době. Nyní máme různé ty blikací krabičky a místa kde jen po vhození pár korunek se staneme milionáři na každém rohu. Každý den nám ta či ona celebrita sděluje, jak věří té či oné loterii či tomu či onomu hráčskému doupěti. A tady se každý může velmi realisticky přesvědčit, jak to dopadá, pokud bludičkám uvěříme a sejdeme s normální cesty za vidinou těch milých hezkých světýlek.

Předehra k Nadaci

Isaac Asimov - Prelude to Foundation

Izák Asimov napsal nepřeberné množství románů a povídek. Je právem považován za jednoho z největších tvůrců sci-fi. Literární kvality u některých jeho děl z počátku tvorby jsou možná mírně diskutabilní, ale nikdy se mu nedala upřít důslednost a pečlivost a také originální nápady či zajímavé zápletky. Předehra k Nadaci je knihou, která jako by věnčí velkou část jeho díla. Nadace a s ní spojené příběhy o robotech je cyklus, kterým se stal světoznámý a bez diskusí uznávaný ve svém žánru. Nejvíce je spojuje postava věčného robota, který se od dob, kdy lidstvo ovládalo jen pár planet, snaží ho udržet při životě či možná přesněji minimalizovat škody, které si člověk sám svými činy způsobí. A nad částí celku, jakým jsou díly věnované pouze Nadaci, se zase neustále vznáší duch geniality Hariho Seldona. Takže by bylo logické, kdyby se tito dva někde setkali a vše rozumně spojili. To je právě obsah části Předehra k Nadaci a zde se také člověk dozví mnoho, co v mosaice celého cyklu zatím nebylo úplné.

Neználek na Měsíci

Nikolaj Nosov - Něznajka na Luně

Je to velmi zajímavá kniha. Těsně po tzv. sametové revoluci byl zrovna Neználek na Měsíci přesunut jako mnoho dětsko mírně propagandistické literatury na jakýsi novodobý nepsaný a nikým nevyřčený index. Přeci vše co tam ti komunisté vypisovali, byla jen hloupá lež a propaganda, která neměla nic s realitou společného. Dvacet let vývoje ale lidem ukázalo, že ne vše, co bolševici říkali, byla automaticky lež. A proto i nové vydání této knihy najednou slavilo úspěch a rodiče začali chtít, aby i jejich děti si přečetli, jak ten naivní Neználek po přistání na tvrdě volnětržním Měsíci se najednou dostává do čím dál tím větších problémů. A český čtenář si například u akciového problému prodávajícího virtuální štěstí a budoucí zisky najednou může připomenout jistoty desetinásobku a jiné dokonalé ráje, které nás u těch jediných pravých investic někdy v budoucnu čekají. Neználek na Měsíci ale dnes není už jen tak zábavná dětská knížka. Už i ten výkřik centig v hotelu, člověka moc nepobaví, když si řekne, že ten centig to je celý svět kolem něj.

Oblázek na obloze

Isaac Asimov - Pebble in The Sky

Oblázek na obloze patří do Asimovova literárního megacyklu, který se klene na prostoru desítek tisíc let a spojuje první robotické příběhy, začínající v docela blízké budoucnosti s velmi vzdálenými příběhy o Nadaci a rozpadu a novém vzniku Impéria. Příběh se odehrává někdy na začátku vzniku velké říše řízené Trantorem, takže robotické časy jsou už dávno za námi. Hlavní hrdina je ale paradoxně náš současník. Jen se přenese do dob budoucích a bude si muset začít radit v úplně novém universu. V takovém, kde jeho rodná planeta je radioaktivní a i přes to, že jde o kolébku lidstva, tak je to bezvýznamná a opovrhovaná periferní záležitost. Jak se ale asi cítí někdo, kdo dříve byl gigantem a nyní již je jen trpaslíkem, si asi umíte velmi jednoduše představit. Z toho vychází i celá zápletka knihy, která je velmi dobře čtivá. Nepotkáte zde nějaký svět plný technologického sci-fi pozlátka, spíše jde o krásnou logickou konstrukci, na jaké je člověk u Isaaca Asimova zvyklý,.

Nohy z jílu

Terry Pratchett - Feet of Clay

A dejte hlas těm kteří nemohou mluvit. Tak by se dalo shrnout jednu linii, tu vážnější páně Pratchettova díla Nohy z jílu. Je to samozřejmě další Zeměplocha, tudíž kniha primárně velmi humoristická, ale od začátku tato série prodělala jistý vývoj. Mistr zábavného pera začíná přemýšlet i nad věcmi, které mají jistý vztah k našemu okolí. Ale rozhodně to nedělá nějakým otravným mentorským způsobem, takže čtenář dostane určitou dávku humanismu a obecného vzdělání aniž by tím trpěl. Nohy z jílu patří do minisérie spojené s velitelem Elániem a kapitánem Karotkou a celou Hlídkou, včetně té zajímavé jednotky, která musí nosti potvrzení o tom, že patří k lidskému druhu, jakou je desátník Noby. Tato zvláštní postavička vůbec bude odehrávat v tomto dílu velevýznamnou roli, přeci jen když diktátor stoná a možná i umírá, národ volá po jistotě. Přesněji to lepší z národa volá a zároveň hledá. Tradice je základ státu a je snad něco tradičnějšího než dobrá monarchie ?

Poslední kontinent

Terry Pratchett - The Last Continent

Začátek celé zeměplošské série je o tom, jak Mrakoplaš procestoval téměř celý tamnější svět. Komu tento cestovatelsko objevitelský duch chyběl, ten si určitě v díle Poslední kontinent přijde na své. A to nejenom protože se zde objeví starý známý nejhrdinnější zbabělec s nápisem Mák na klobouku, ale i protože se přeneseme do světadílu, který byl čtenářskému oku zatím neodhalen. A pokud nějaký čtenář narazí na jisté podobnosti s jistým vzdáleným světadílem u nás, tak rozhodně asi nejsou jen tak náhodné. Touto zmatenou knihou nás provází nejen bláznivý Mrakoplaš, ale také jeho moudří nadřízení z Neviditelné univerzity, kteří musí vyřešit strašně náročný problém, co udělat s nemocným knihovníkem (jo, jde o toho orangutana). Tedy ne co udělat, ale jak ho vlastně vyléčit.