Robohistorie II.

Isaac Asimov - The Complete Robot

Druhý díl Robohistorie je sbírkou povídek, které se zabývají snad nejslavnějším tématem Isaaca Asimova, neboli roboty. Na začátku se člověk bude věnovat příběhům, které jsou jasně umístěny do dob vývoje robotiky a spojujícím elementem bude postava psycholožky Susan Calvinové, která například v naprosto výtečné povídce Lhář ukáže i tu svou trochu lidštější tvář, zvláště co se týká emocí. Ve všech povídkách se čtenář dostává do kontaktu už s opravdu rozvinutým mozkem a jsou mu předkládána nejen dilemata opírající se o práva robotiky, ale také i zde může najít zamyšlení nad tím, jaké jsou definice lidství a co je vůbec lidská svoboda. Je zde také možnost obdivovat Asimova jako humoristu, což je pozice, kterou si párkrát s různým úspěchem vyzkoušel - v tomto případě sice to možná není nejlepší dílo, ale rozhodně patří k těm v humoristické skupince lepším.

Nahé slunce

Isaac Asimov - The Naked Sun

Elijáš Baley díky svému velkému úspěchu při řešení velmi záhadné vraždy Vesmířana na Zemi (popsané v díle Ocelové jeskyně) získal opravdu zasloužené renomé. Proto když se objeví podobně záhadny případ přímo na nejmladším vesmířanském světě Solarii, najednou je jasné, kdo to půjde řešit. V této knize najednou čtenář uvidí, jak i spousta pozitivního, které na první pohled život s roboty a také dlouhověkost přináší, ve skutečnosti může být také spoustou negativního. Dílo se čte opravdu velmi dobře, je zde jasně vidět perfektně promyšlená koncepce robotického cyklu (mnoho jeho přitažlivosti dotváří i neustálé rozebírání dilemat, která přináší aplikace práv robotiky - mimochodem jednoho ze zajímavých přínosů sci-fi literatury reálnému světu) a pokud čtenář pokračoval dále a sáhl i po Nadaci, tak zde uvidí mnoho z toho, co se mu ukáže v pozdějších dílech popisujících vývoj vesmíru ovládaného Seldonovou věštbou.

Hráč

Fiodor Michailovič Dostojevskij (Dostojevský) - Igrok

Dostojevskij má na svém kontě rozhodně mnohem známější díla. Každý určitě přinejmenším slyšel jména jako Idiot, Bratři Karamazovi či obzvláště Zločin a trest. Je ale škoda, že Hráč tak nějak v širokém povědomí nepříliš existuje. Při tom na rozdíl od jiných děl, má pro mnohé nepříliš ambiciózní čtenáře obrovskou výhodu. Je to knížka relativně tenká, takže mnozí, kteří odhazují knihy pro jejich přílišnou tloušťku by zde měli výtečnou možnost se seznámit s kvalitou Dostojevského psaní. A ačkoliv občas je možné narazit na dosti rozporuplné hodnocení tohoto díla, tak Hráč určitě je výtečnou knihou. Má i ještě jeden plus v dnešní době. Nyní máme různé ty blikací krabičky a místa kde jen po vhození pár korunek se staneme milionáři na každém rohu. Každý den nám ta či ona celebrita sděluje, jak věří té či oné loterii či tomu či onomu hráčskému doupěti. A tady se každý může velmi realisticky přesvědčit, jak to dopadá, pokud bludičkám uvěříme a sejdeme s normální cesty za vidinou těch milých hezkých světýlek.

Předehra k Nadaci

Isaac Asimov - Prelude to Foundation

Izák Asimov napsal nepřeberné množství románů a povídek. Je právem považován za jednoho z největších tvůrců sci-fi. Literární kvality u některých jeho děl z počátku tvorby jsou možná mírně diskutabilní, ale nikdy se mu nedala upřít důslednost a pečlivost a také originální nápady či zajímavé zápletky. Předehra k Nadaci je knihou, která jako by věnčí velkou část jeho díla. Nadace a s ní spojené příběhy o robotech je cyklus, kterým se stal světoznámý a bez diskusí uznávaný ve svém žánru. Nejvíce je spojuje postava věčného robota, který se od dob, kdy lidstvo ovládalo jen pár planet, snaží ho udržet při životě či možná přesněji minimalizovat škody, které si člověk sám svými činy způsobí. A nad částí celku, jakým jsou díly věnované pouze Nadaci, se zase neustále vznáší duch geniality Hariho Seldona. Takže by bylo logické, kdyby se tito dva někde setkali a vše rozumně spojili. To je právě obsah části Předehra k Nadaci a zde se také člověk dozví mnoho, co v mosaice celého cyklu zatím nebylo úplné.

Neználek na Měsíci

Nikolaj Nosov - Něznajka na Luně

Je to velmi zajímavá kniha. Těsně po tzv. sametové revoluci byl zrovna Neználek na Měsíci přesunut jako mnoho dětsko mírně propagandistické literatury na jakýsi novodobý nepsaný a nikým nevyřčený index. Přeci vše co tam ti komunisté vypisovali, byla jen hloupá lež a propaganda, která neměla nic s realitou společného. Dvacet let vývoje ale lidem ukázalo, že ne vše, co bolševici říkali, byla automaticky lež. A proto i nové vydání této knihy najednou slavilo úspěch a rodiče začali chtít, aby i jejich děti si přečetli, jak ten naivní Neználek po přistání na tvrdě volnětržním Měsíci se najednou dostává do čím dál tím větších problémů. A český čtenář si například u akciového problému prodávajícího virtuální štěstí a budoucí zisky najednou může připomenout jistoty desetinásobku a jiné dokonalé ráje, které nás u těch jediných pravých investic někdy v budoucnu čekají. Neználek na Měsíci ale dnes není už jen tak zábavná dětská knížka. Už i ten výkřik centig v hotelu, člověka moc nepobaví, když si řekne, že ten centig to je celý svět kolem něj.

Oblázek na obloze

Isaac Asimov - Pebble in The Sky

Oblázek na obloze patří do Asimovova literárního megacyklu, který se klene na prostoru desítek tisíc let a spojuje první robotické příběhy, začínající v docela blízké budoucnosti s velmi vzdálenými příběhy o Nadaci a rozpadu a novém vzniku Impéria. Příběh se odehrává někdy na začátku vzniku velké říše řízené Trantorem, takže robotické časy jsou už dávno za námi. Hlavní hrdina je ale paradoxně náš současník. Jen se přenese do dob budoucích a bude si muset začít radit v úplně novém universu. V takovém, kde jeho rodná planeta je radioaktivní a i přes to, že jde o kolébku lidstva, tak je to bezvýznamná a opovrhovaná periferní záležitost. Jak se ale asi cítí někdo, kdo dříve byl gigantem a nyní již je jen trpaslíkem, si asi umíte velmi jednoduše představit. Z toho vychází i celá zápletka knihy, která je velmi dobře čtivá. Nepotkáte zde nějaký svět plný technologického sci-fi pozlátka, spíše jde o krásnou logickou konstrukci, na jaké je člověk u Isaaca Asimova zvyklý,.

Nohy z jílu

Terry Pratchett - Feet of Clay

A dejte hlas těm kteří nemohou mluvit. Tak by se dalo shrnout jednu linii, tu vážnější páně Pratchettova díla Nohy z jílu. Je to samozřejmě další Zeměplocha, tudíž kniha primárně velmi humoristická, ale od začátku tato série prodělala jistý vývoj. Mistr zábavného pera začíná přemýšlet i nad věcmi, které mají jistý vztah k našemu okolí. Ale rozhodně to nedělá nějakým otravným mentorským způsobem, takže čtenář dostane určitou dávku humanismu a obecného vzdělání aniž by tím trpěl. Nohy z jílu patří do minisérie spojené s velitelem Elániem a kapitánem Karotkou a celou Hlídkou, včetně té zajímavé jednotky, která musí nosti potvrzení o tom, že patří k lidskému druhu, jakou je desátník Noby. Tato zvláštní postavička vůbec bude odehrávat v tomto dílu velevýznamnou roli, přeci jen když diktátor stoná a možná i umírá, národ volá po jistotě. Přesněji to lepší z národa volá a zároveň hledá. Tradice je základ státu a je snad něco tradičnějšího než dobrá monarchie ?

Poslední kontinent

Terry Pratchett - The Last Continent

Začátek celé zeměplošské série je o tom, jak Mrakoplaš procestoval téměř celý tamnější svět. Komu tento cestovatelsko objevitelský duch chyběl, ten si určitě v díle Poslední kontinent přijde na své. A to nejenom protože se zde objeví starý známý nejhrdinnější zbabělec s nápisem Mák na klobouku, ale i protože se přeneseme do světadílu, který byl čtenářskému oku zatím neodhalen. A pokud nějaký čtenář narazí na jisté podobnosti s jistým vzdáleným světadílem u nás, tak rozhodně asi nejsou jen tak náhodné. Touto zmatenou knihou nás provází nejen bláznivý Mrakoplaš, ale také jeho moudří nadřízení z Neviditelné univerzity, kteří musí vyřešit strašně náročný problém, co udělat s nemocným knihovníkem (jo, jde o toho orangutana). Tedy ne co udělat, ale jak ho vlastně vyléčit.