Terry Pratchett - Maskerade
Maškaráda je dalším dílem, který se ve světě úžasné Zeměplochy točí kolem čarodějek. Zase je zde dobrácká a usměvavá, ale přitom velmi moudrá stařenka Oggová a mistryně hlavologie bábi Zlopočasná. Ty si vyjedou na nevinnou dovolenou do Ankh Morporku, jenže jak to už u těchto dam bývá, nic není takové, jak na první pohled vypadá. Ono když odjede nadějný mladý člověk na zkušenou a nebo se vlastně snaží prchnout před svým osudem, to nikdy není jen tak. Tento díl Zeměplochy je lehký a rozverný, větší část se točí kolem Opery a života v ní. A když je někde opera, tak samozřejmě nemůže chybět ani Fantom. A pak jsou v převaze všichni ti čtenáři, kteří znají původní předlohu, která byla panu Pratchettovi inspirací. Ale kniha je vtipná a dynamická i bez hlubších předchozích znalostí jiných děl, což zas není až tak neobvyklé u tohoto autora.
Achája I.
Andrzej Ziemiański - Achája
Polští autoři mají ve fantasy a sci-fi literatuře velmi silnou pozici. U nás je nyní asi nejznámější Andrzej Sapkowski, ale z hlediska literárního významu a pro starší generace je zde neustále Lem a u nových autorů získává na popularitě například Pilipiuk. Andrzej Ziemiański je dalším, který se uchází o pozornost českého čtenáře v trilogii Achája. První díl velmi často rozhodne, jestli se natisknou i další. Ty vyšly, tudíž kniha čtenáře získala, ale díru do světa u nás neudělala. Jistou vadou je věc čistě vedlejší, se kterou autor nemá moc do činění a to je obálka. Hloupá, ale na druhou stranu přitahující k řežbě. Další vady jsou již diskutabilnější. Kniha je na jednu stranu dost brutální a také cynická na druhou se v ní objevuje relativně velké množství, jak na krvavou řežbu, různých filosofických vsuvek. Překlad je slušný, ale celou knihu tak nějak zplošťuje, což obzvlášť vyniká v prvních kapitolách. Kdo se ale přes ně překouše, většinou se dožaduje okamžitě druhého dílu. A potom chce číst třetí. Přeci jen je zde bohatýa rozvětvený děj, ironické paralely s dnešním světem, cynický humor a taky slušná dávka akce, která u tohoto typu literatury nesmí chybět.
Polští autoři mají ve fantasy a sci-fi literatuře velmi silnou pozici. U nás je nyní asi nejznámější Andrzej Sapkowski, ale z hlediska literárního významu a pro starší generace je zde neustále Lem a u nových autorů získává na popularitě například Pilipiuk. Andrzej Ziemiański je dalším, který se uchází o pozornost českého čtenáře v trilogii Achája. První díl velmi často rozhodne, jestli se natisknou i další. Ty vyšly, tudíž kniha čtenáře získala, ale díru do světa u nás neudělala. Jistou vadou je věc čistě vedlejší, se kterou autor nemá moc do činění a to je obálka. Hloupá, ale na druhou stranu přitahující k řežbě. Další vady jsou již diskutabilnější. Kniha je na jednu stranu dost brutální a také cynická na druhou se v ní objevuje relativně velké množství, jak na krvavou řežbu, různých filosofických vsuvek. Překlad je slušný, ale celou knihu tak nějak zplošťuje, což obzvlášť vyniká v prvních kapitolách. Kdo se ale přes ně překouše, většinou se dožaduje okamžitě druhého dílu. A potom chce číst třetí. Přeci jen je zde bohatýa rozvětvený děj, ironické paralely s dnešním světem, cynický humor a taky slušná dávka akce, která u tohoto typu literatury nesmí chybět.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)