Giuseppe Culicchia: Bla bla bla

Culicchia pojal kritiku společnosti velmi váženě. Kniha je závěrem jakési trilogie o vzdorném mládí (Tutti giù per terra), dočasném konformismu (Paso doble) a vzpouře (Bla bla bla). Ústřední postavou příběhu je mladý muž, který se jednoho dne při návštěvě cizího města rozhodne zmizet ze svého života. Celé dny vysedává v pronajatém pokoji nebo bloumá po městě, a jak mu docházejí peníze, je stále zarostlejší, špinavější a hladovější. Neví, co dál, co s ním bude, až přijde na mizinu, cítí se osamělý, ale nechce se s nikým bavit, provádí věci, které by jako racionální člen lidské společnosti nikdy nedělal: vystřihuje si fotografii z občanského průkazu a lepí ji na erotický inzerát, telefonuje své mrtvé matce, poslední peníze utrácí u kadeřníka za extravagantní účes. V jeho novém, posléze bezdomoveckém životě autor přímočaře a programově ukazuje všechny absurdnosti moderní euroatlantické civilizace: neobyvatelnost velkoměsta, všudypřítomnost reklamy, zrádnost slev, závislost na práci a na televizi, odcizení a lhostejnost.

Anne-Lise Grobéty: La Corde de mi (Mollová stupnice)

Biografie houslaře popisující j jeho narození, život s hluchoněmým bratrem, jehož matka nakonec nechá umístit do ústavu, objevení houslařského řemesla a učednická léta u bratrů Peletových – se prolíná s Luciným vyprávěním,které dává románu patřičnou hloubku. Děj se točí jakoby ve spirále, je plný kliček, obrazů a detailů, k nimž se stále usilovněji vracíme. Luce, třicetiletá historička umění žijící v Římě, nám předkládá svůj osobní pohled na vztah k otci, kterého naposledy viděla v době dospívání, kdy se s ním snažila navázat kontakt. Luce, toužící po normálním vztahu, však nachází pouze lhostejnost muže neschopného otcovské lásky, který veškerou energii vkládá do hledání dokonalého houslového nástroje. Nyní její otec umírá v nemocnici a žádá ji, aby mu z vesnice v údolí neuchâtelské vysočiny, kde se vyučil houslařskému řemeslu, přinesla modré houslové pouzdro. Luce, jež se vzhledem k otci citově zmítá mezi chladností a úslužností, se nakonec vydává na cestu do svého rodného kraje, která se zároveň stává cestou hledání pochopení a usmíření.

Lars Saabye Christensen: Model

Mohli bysme si myslet že autor v této knize vybočil z řady svých postav outsiderů, které jsou tak typické pro jeho románový svět. Uznávaný malíř Peter Wihl. Na začátku své kariéry se proslavil malbami amputovaných částí lidského těla. U příležitosti svých padesátých narozenin připravuje výstavu, na které chce umělecké veřejnosti dokázat, že má dnešnímu umění stále co říct, že se neopakuje a neztrácí náboj. Výstava se blíží, inspirace nepřichází a co hůř Peter začne ztrácet zrak. Diagnóza je neúprosná, slepota.
Na první pohled úspěšný Peter Wihl se tak staví po bok ostatním Christensovým hrdinům, procházejícím životem s větším či menším fyzickým handicapem, který je neklamných zrcadlem jejich pokřiveného nitra. Sobecký, sebestředný a zbabělý Peter obětuje své svědomí a lásku bližních pro osobní úspěch a uznání, které skrývá za slovem umění.

Truman Capote: Letní plavba

V roce 2005 byl vydán do té doby neznámý rukopis nazvaný Summer Crossing (Letní plavba). Mohlo by se zdát, že kniha psaná na počátku čtyřicátých let dnes již dávno mrtvým autorem může jen těžko oslovit dnešní čtenáře. Capotemu bylo tehdy devatenáct let, s vydáním Letní plavby nikdy nepočítal, neboť ji nepovažoval za nic světoborného (rukopis dokonce v románu Jiné hlasy, jiné pokoje prohlásil za ztracený). I přesto přese všechno tehdy napsal novelu, která i po šedesáti letech neztratila nic na kouzlu a na kvalitě. Capote se v ní vrací k evergreenu vlastní tvorby – do světa, který v mládí tolik obdivoval a ze kterého byl na stará kolena vlastním přičiněním nevybíravě vyhoštěn – do světa newyorské zlaté mládeže, která se znuděně prohání svými sporťáky po ulicích, utápí žaly na nikdy nekončících večírcích a naivně sní o „lepším“ životě kdesi na předměstích.
Hlavní hrdinkou příběhu je teprve sedmnáctiletá dcera bohatého finančníka z Wall Streetu Grady Mc Neilová. Rodiče se vydali na prázdninovou plavbu a ji ponechali v rozpáleném městě v domnění, že si bude náhle nabyté svobody užívat tak jako obvykle. Styl, kterým autor svou novelku vypráví, je styl plný metafor a skrytých narážek, mistrovské zachycení poválečné atmosféry a především plíživá předzvěst něčeho tragického, kterou autor vepsal mezi řádky jinak bezstarostného života newyorské zlaté mládeže.