Jutta Westphalová: A nikdo ho nechtěl

Příběh malého chlapce, který do svých pěti a půl let vyrůstal v dětském domově a ... jak už název knihy napovídá - nikdo ho nechtěl. Chlapec byl na svůj věk fyzicky i psychicky zaostalý a pobyt v domově mu příliš neprospíval. Ačkoli manželé, kteří usilují o adopci dítěte, si představují dítě dvouleté, malý Míša je očaruje svou křehkostí a bezbranností až neúměrnou svému věku. Příběh je z velké části autobiografický a odkrývá velmi citlivě vztah matky a dítěte, snahu o sblížení původně cizího tvorečka a jeho nových, pro něj neznámých lidí jako jeho rodičů. Pro chlapce i pro adoptivní rodiče je stejně těžké najít společnou řeč a sílu citů, která by odpovídala jejich novému vztahu. Chlapec za celý svůj pět a půlletý život nepoznal opravdovou lásku a něhu, jen pevný řád dětského domova. Je proto zprvu velmi ostýchavý, ale také pořádný a nepřiměřeně způsobný. Jeho novým rodičům trvá dlouhý čas, než pomohou malému Míšovi svou péčí a láskou dorůst ve zdravé a sebevědomé dítě.

Milan Kindl: Bod nejistoty

Občas mě udiví, jak rychle lze přečíst knihu, jež se rodila v autorově nitru mnoho dní, měsíců, či let. Je to jako s večeří o pěti chodech, kterou týden plánujete, dva dny připravujete, několik hodin realizujete a hosté jsou s ní za třicet minut hotovi. U tohoto titulu mě však překvapilo něco docela jiného. A to, jak lze v nepříliš tenké knize popsat jeden jediný den běžného lidského života a přitom čtenáře neunudit k smrti. (Či alespoň k odložení rozečtené knihy).
Celý inkriminovaný den se odehrává v soudní budově, kde zřejmě slušný občan běžně svůj čas netráví. Pomineme-li samozřejmě pracovníky justice, byť i ty lze, doufejme, s úspěchem za slušné občany považovat.
Autorem knihy „Bod nejistoty“ je JUDr.Milan Kindl, CSc., právník, proděkan, spisovatel a v neposlední řadě chovatel – dalo by se říci – cizokrajných zvířat. Považujeme-li, samozřejmě, medvídka mývala za cizokrajné zvíře. (Troufám si tvrdit, že ano.) Jakkoli by se mohlo zdát, že domácí zvířetstvo pana doktora nemá s jeho knihou co do činění, opak je pravdou. Medvídek mýval vystupuje v příběhu v roli nikoli nepodstatné.

Francis Roe: Doktoři a jejich ženy

Román z lékařského prostředí, vyvolávající pocit naprosté autentičnosti vlivem detailních obrazů ze života lékařů a stejně tak díky detailním odborným popisům lékařských zákroků a operací. Hlavními hrdiny jsou dva lékaři, nejlepší přátelé. V první části knihy se s nimi seznámíme jako se studenty medicíny, poznáme jejich charakter, schopnosti i ambice, které se u obou protagonistů značně liší. Coby nejlepší přátelé projdou celé studium, až se jejich cesty nakonec rozdělí - jak jinak - kvůli ženě. Druhá část knihy je zasazena do doby o 20 let později, kdy jsou z obou studentů dospělí muži s vlastní rodinou a vlastní lékařskou praxí. Jejich osudy se opět po letech setkávají a proplétají díky dívce Liz, která hrála hlavní roli v jejich vzájemném vztahu již za studií. Tragédie smrti dítěte, kterou jeden z lékařů zapříčiní, jejich vzájemný příběh zařazuje mezi dramata.

Erich Maria Remarque: Jiskra života

Román, inspirovaný tragickým osudem autorovy sestry, je v souvislosti s ostatním dílem jaksi netypický svým umístěním děje. Zavádí nás do koncentračního tábora Mellern. Příběh je hned od začátku velmi poutavý a nepostrádá spád a napětí, což je další jakási odlišnost od jeho jiných románů. Přidáme – li k tomu remarqův geniální smysl pro jakési psychologické vykreslení, které dává pocit zvláštního pochopení děje, spolu s jeho typickým smyslem pro humanitu, vychází nám velmi silné dílo. Ukazuje, kam až sahají lidské „schopnosti“. A to jak na straně brutality, kterou popisuje naprosto přirozeným způsobem, bez jakékoli přehnané morbidnosti, tak na straně těch, kteří toto peklo snášeli. Ukazuje, jak lehce lze degradovat člověka na nástroj jakékoli zvůle, stejně jako sílu a schopnost přežít v prostředí, kde každá vteřina může znamenat smrt a kde týden života navíc se zdá být neuvěřitelnou jistotou.

Jostein Gaarder: Sofiin svět

Román o dějinách filosofie. Pro člověka, který ještě nemá utvořený názor na otázku vlastní existence, vznik světa či nepřišel na cíle svého života a příčiny svého bytí, bude kniha novým a neobvyklým zážitkem.
Norský spisovatel Jostein Gaarder strvořil příběh o dospívající dívce Sofii, které se do každodenních starostí připlete i záhada – neznámy autor jí posílá dopisy, ve kterých ji učí a vysvětluje dějiny filosofie. Sofie se dozvídá, jak se v jednotlivých etapách dějin lidstva měnil názor na svět a snaží se pochopit učení největších filosofů historie. I když je tato kniha označována jako beletrie, mohla by klidně sloužit i jako učební pomůcka – místo suchého a nezáživného učení totiž tato „učebnice filosofie“ předkládá čtení zábavné a zapamatovatelné.

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

"Malý princ" je filozofická pohádka určená dospělým i dětem. Autor ji napsal po kapitulaci Francie v newyorské emigraci v roce 1942. Kniha vyšla v roce 1943. Exupéry věnoval příběh svému nejlepšímu příteli - spisovateli Léonu Werthovi. Exupéry je autorem i doprovodných ilustrací své knihy.
Během svých výletů po mnohých planetách, pochopí principy moderního světa, jakými jsou závod s časem a snaha o ovládnutí přírody i druhých lidí jsou nedostatečnou náhražkou opravdového života s láskou v srdci. Malý princ dobrotu srdce sám okusil, když pomohl žíznivému trosečníkovi najít studnu. Jeho dobro mu bylo vráceno, když letec opravil jeho letadlo a princ se mohl vrátit na svou planetu k milované květině. Kniha je psána jako konfrontace dětských představ o životě, dobru, které vždy vítězí nad zlem a dobrotě lidského srdce se skutečným světem dospělých, plným nenávisti, závisti a chamtivosti. Čtenáře přiměje k zamyšlení nad tím, které hodnoty lidského života jsou dobré a život obohacují a které naopak ničí to dobré, co se lidem podaří ve svém životě vypěstovat.