Raymond Chandler: Sestřička

Raymond Chandler - Sestřička (The Little Sister)

Hlavním hrdinou, jak to už u Chandlera je zvykem je detektiv Marlowe. V jeho kanceláři se jednoho dne objeví záhadná dívka z maloměsta, která ho poprosí, aby jí pomohl najít bratra. Ten zmizel v Bay City v Kalifornii. Zdá se, že se jedná o klasickou nenáročnou detektivní práci, ale zdání klame. Místo poklidného nalezení "ztracence" Marlowe, poté co se téměř stane svědkem vraždy, musí pořádně prozkoumat svět, kde vládnou peníze, drogy a zkaženost. Jeho práce se totiž začne točit kolem slavného Hollywoodu.

Jedná se o typickou  Chandlerovu detektivka. Jak asi je z úvodu jasné, případ tradičně vypadá naprosto jednoduše a jak to už u Marlowových příběhů bývá, vše se začne velmi rychle zamotávat. Na detektiva čekají záhadné nástrahy a velmi složité vazby mezi různými vlivnými lidmi, se kterými se jako vždy vypořádává nejen svým klasickým detektivním postupem, ale také s pomocí humoru, ironie a cynismu. Na knize je vidět velmi dobrá znalost Hollywoodského prostředí, ve kterém Chandler strávil hezkou řádku let jako scénárista.

Barker Clive: Abarat

Kuřátkovo, malé městečko v Minnesotě je jedno z nejnudnějších míst na světě. Tady žije Candy, až do dne, kdy potká návštěvníka ne jen jako z jiného světa, ale doslovně. Ten ji vezme na Abarat a tady se začíná její velká cesta po archipelágu dvaceti pěti ostrovů, po jedné hodině ze dne na každý ostrov a jedna navíc za čas, který neexistuje. Cesta jde od slunené Třetí odpoledne k tmavé Osmé večerní až na strašnou Gorgossii, kterou obývají všechny hrůzy trápící lidskou duši. A na konci je záhadná Dvacátá pátá hodina, ostrov ze kterého se nikdo ještě nevrátil normální ...
Abarat je dobrou knížkou pro každého, koho u fantasy už mírně nudí další naklonované Středozemě a Conanové.

Ivan Franko: Uvadlé listí

sbírka Uvadlé listí představuje výjimečné postavení v ukrajinské literatuře. Někteří literární badatelé o ní mluví jako o první sbírce ukrajinské poezie, napsané pod vlivem evropského modernismu a dekadence. Sám autor dal svému dílu podtitul „lyrické dráma o třech částech“ (První hrst, Druhá hrst, Třetí hrst) a v předmluvě k prvnímu vydání z roku 1896 uvedl, že se jde o intimní zápisky člověka, který kvůli nešťastné lásce spáchal sebevraždu.
Určitým vyvažujícím protikladem k dekadentním, romantizujícím motivům ve Frankově intimní lyrice je souhrn motivů a formálních prostředků, vypůjčených z lidové slovesnosti. Jde především o přírodní, animální a vegetační epitety, kvítí a hrdličky, dialogy stromů, atributy a činnosti, typické pro agrární společnost, užité v metaforách (orba, setba), nebo jednoduchá, nerafinovaná refrenovitost. Časté je oslovení personifikované matky-země, u které lyrický subjekt hledá útěchu a pomoc. Zdá se, jako by autor hledal lék na civilizační choroby lidstva právě zde, ve folkloru, v evropské archaické kultuře, zachovalé pouze mezi lidem obecným. Franko měl blízko k folkloru nejenom proto, že sám pocházel „z lidu“.