Dědictví otců

Dědictví otců - Robert Merle (Fortune de France)

Jednou z možností, jak se obyčejný člověk mohl stát ve středověku šlechticem, byla služba v armádě. Touto cestou se vydal i lékárníkův syn a vystudovaný lékař Jan. Za věrnost a odvahu byl povýšen mezi nobilitu a když se rozhodl ukončit vojančení, spolu s pokrevním bratrem si pořídili malé panství. Díky píli i reformované náboženské víře, která podporovala podnikavost a šetrnost, se jim začalo dařit a jejich hospodářství vzkvétalo. Jan se oženil a měl dva syny z pravého lože. Nejstarší byl od malička vychováván jako budoucí majitel panství, druhorozenému Petrovi naplánoval pro začátek kariéru lékaře, se kterou i on sám začínal. Ale díky bouřlivým událostem, které zmítaly Francií v druhé polovině šestnáctého století, i díky bouřlivému charakteru hlavního hrdiny nakonec vše bylo jinak.

Milovník historických románů, který nečetl geniální ságu Dědictví otců začínající stejnojmennou knihou, jako by vlastně ani nežil. Takové zanedbání je nutné co nejrychleji dohnat. Stejně tak by po této knize měl sáhnout každý, koho zajímá Francie a nebo reformace v křesťanství. No a jednoznačně by si ji neměli nechat ujít ani milovníci dobrých příběhů a lidé, kteří milují krásný, i když cíleně archaizovaný, jazyk (ten je tady opravdu mistrovský a i překladatelé si zaslouží nepředstavitelný respekt). Navíc je docela zajímavé, že některé otázky i obrazy, které se v této knize začínají objevovat (a plně se rozvinou v dalších dílech) zase v dnešních dnech získávají na aktualitě.

Malevil

Malevil - Robert Merle (Malevil)

Přemýšleli jste někdy, jak by asi vypadal svět po totální jaderné válce? Hlavní hrdina knihy Malevil se tím ani moc nezabýval. Žil si poklidně svůj život poblíž malé francouzské vísky na starém hradě, který si zamiloval už v dětství a jako dospělý si ho nakonec i pořídil. Scházel se s přáteli, měl své drobné milé plány do budoucna, dokonce přemýšlel i o angažmá v lokální politice. A pak přišel ten den... Bez jediného varování nastala Apokalypsa. Přežil ji jen náhodou i se skupinou přátel a všem nezbývá nic jiného, než se nějak s novou realitou a možností, že jsou dokonce posledními představiteli lidského druhu nějak vyrovnat.

Malevil je nepředstavitelně sugestivní kniha. Sáhl jsem po ní po přibližně dvacetileté pauze a rozhodně toho nelituji. Přečetl jsem ji téměř jedním dechem. Sice jsem již věděl, co a jak se kdy stane, ale člověk si znovu vychutnával ten přechod z lyrické banality maloměsta či přímo vidlákova do totální deprese po něčem, co se přece nemůže stát a nemělo stát až k drobným výhonkům naděje.

Někdo knížce vyčítá údajnou levicovost, ale ta tam ve skutečnosti není. Jedna z významnějších postav je sice bývalý komunista, ale k jeho postojům autor přistupuje s nadhledem i mírnou zlomyslností a spíš se řeší nutnost přežití celé skupiny. Která funguje na kombinaci drobné komunity podřízené dobrovolně vybranému skorodiktátorství. Model je v dané situaci velmi uvěřitelný a jako alternativa se nabízí ještě teokratický diktát nebo vojenská tyranie, což v postapokalyptickém světě jsou také velmi reálné modely, ke kterým by se asi rozptýlené skupinky lidí uchýlily. Vše by záleželo na dominujících osobnostech. Mimochodem k podobným názorům docházela většina autorů, kteří se pustili do spekulace, co by mohlo nastat po nějaké globální katastrofě, která by lidstvo téměř vyhladila.

Finální říše

Finální říše - Brandon Sanderson (The Final Empire)

Finální říše je první kniha ze série Mistborn. Přeneseme se do zvláštního světa, kde neustále z oblohy padá popel, rostliny jsou šedé, lidé se bojí záhadné mlhy a společnost je rozdělena na elitu a skaaty - jejichž pozice se dá přirovnat k otrokům bez jakýchkoliv práv. Vše ovládá tajuplný Pán Vládce, který se již tisíc let nedělí s nikým o moc a je pánem nad životem a smrtí všech lidí na světě. Zajímavůstkou tohoto universa jsou tzv. mistborni a mistingové, čili jedinci, kteří jsou schopni v organismu spalovat různé kovy a získat díky tomu různé schopnosti (větší sílu, lepší smysly, ovládání železa etc.). Obecně se dá říci, je to dost ponuré místo, kde by asi nikdo z nás moc nechtěl žít. A samozřejmě se nelíbí ani hlavním hrdinům příběhu, mistingům Kelsierovi a Vin. Ti se pokusí zorganizovat revoluci...

Po dlouhé době se mi do ruky dostalo fantasy, které mě dokázalo příjemně překvapit nejen na začátku, ale i postupně během čtení jsem v něm objevoval stále něco nového. Svět je odhalován postupně, některé záležitosti jsou nedořečené a člověk má o nich jen mlhavou představu, ale zároveň to nijak nevadí ve čtení, dokonce spíše to člověka motivuje číst dál a dál, trhat noci, ničit si oči a tak dále, i když to asi všichni znáte. Snad jistou vadou může být trochu pomalejší či zmatenější začátek, ale ten je podle mého názoru dán tím, že se jedná prostě o jiný svět s jinými pravidly, které je třeba postupně pochopit. Navíc to může v prvních kapitolách působit trochu jako už mnohokrát ohraná šablona. Ale zajímavé zvraty, originální universum a ponurost (opravdu je to skvěle vykreslený hodně hnusný svět) všechno čtenáři vynahradí.

Sharpův triumf

Bernard Cornwell - Sharpův triumf (Sharpe's Triumph)

Druhý díl (dějově chronologicky, nikoliv podle toho, jak série vznikala - příběh byl dopsán až jako sedmnáctý v sérii) dobrodružství britského vojáka Sharpa se odehrává v Indii na samém začátku devatenáctého století. Kulisou je počátek kariéry slavného britského generála Arthura Wellesleye jehož tažení proti indickým vládcům umocnilo pozici Anglie na subkontinentu. Sharpe se stane náhodným svědkem masakru, který provedl přeběhlík z britské armády a pronásledování zrádce spolu s tažením vojska je hlavní náplní knihy, která vrcholí slavnou bitvou u Assaye. Tam budoucí vévoda z Wellingtonu zaútočil na skvěle opevněnou přesilu a...

Jako u jiných Sharpových příběhů i tato kniha je napsána svižně a ten, kdo má rád vojenské historické romány ji může přečíst de facto na jedno posezení. Je zde i syfilitický démon Obadiah Hakeswill, jehož neustálá snaha zničit Sharpa dává knize ještě další dobrodružný náboj. No a samozřejmě jako vždy je zde perfektně zpracované historické téma a popisy bitev, kde si autor dovolil odchylky od reality jen tam, kde neexistují jakékoliv záznamy (a jedná se o detaily) a jeho návrh popisu událostí vypadá velmi věrohodně.

Opravdu hodně povídek od Jaroslava Haška

Jaroslav Hašek - Opravdu hodně povídek od Jaroslava Haška

Jedním z reklamních triků, kterým firmy prodávající tzv. ebooky neboli elektronické knížky lákají další čtenáře, je vydávání některých titulů zdarma. Někdy se jedná o začínající autory, jindy o autory, kteří se rozhodli část své tvorby zveřejnit tímto způsobem (a třeba pak nalákat ke koupi jejich jiného titulu) a ještě v jiných případech jde o knihy, jimž se už skončila autorská práva. Tato kniha je právě onen třetí případ, protože od úmrtí našeho slavného humoristy uplynulo už více než sedmdesát let.

Pro milovníky Švejka, k nimž patří i autor těchto řádků, je to asi povinná záležitost. Jedná se o dva a půl tisíce různých více či méně rozverných a převážně hodně krátkých příběhů. Najde se tam i pár historek se Švejkem, ale rozhodně kniha na nich nestojí. Celkově je to hodně nevyrovnané. Haškovi se určitě nedá upřít obrovská fantazie, také sám prožil či v putyce vyslechl nepřeberné množství zábavných historek. Jenže bohužel převážně psal proto, aby měl na dalšího panáka či pivo a v mnoha případech to také tak vypadá. Čtenáře u mnoha povídek nadchne skvělý nápad, ale pak rozvinutí příběhu někde umře a nebo má člověk pocit, že to bylo literárně i obsahově hodně odfláknuté.

Celkově si myslím, že pro "nehaškovského" čtenáře je to příliš velké sousto a zhruba tak po třetině knihu odloží nebo prolistuje a číst bude už jen to, kde ho zaujme název. A ten, kdo miluje Švejka, bude mít často dojem, že už mnoho příběhů někde četl, že je to vlastně syrovější verze rozverných historek vyprávěných naším rozšafným vojákem a jeho kamarádem jednoročním dobrovolníkem Markem. A také pak chápe, proč některé texty knižně dosud nevyšly (a tištěného vydání se asi nedočkají).

Tajemný Etrusk

Mika Waltari - Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon)

Po zvláštním mystickém úvodu, který pochopíme pořádně až po dočtení knihy, se přeneseme do Řecka, kde se začneme podrobněji seznamovat s hlavním hrdinou. Tím je Turms, nalezenec vychovaný v Malé Asii, na kterou právě hodil zapálenou pochodeň vzpoury proti perské hegemonii. V knížce sledujeme jeho osudy, kdy prochází antickým světem v období, kdy z roztroušených řeckých států se pomalu začíná rodit velká síla, která dokáže srazit na kolena i nejmocnější světovou říši.

Tajmený Etrusk je kniha bezesporu skvělá. Konec konců Mika Waltari vlastně ani jiné psát neuměl. Je zde velmi pečlivě zpracován historický kontext doby (hnidopichové prominou, samozřejmě se jedná o znalosti, které jsme měli v době, kdy byl román napsán), "on the road" příběh plný různých zvratů a také samozřejmě věčná láska. Tady je jedna ze silnějších stránek knihy, v porovnání s jinými známými Waltariho příběhy, žena je sice jakási femme fatale, ale tentokrát je si toho hlavní hrdina vědom a i když se částečně nechává zmítat jejími rozmary, bere to jako záležitost osudu a nutnosti.

Snad jediná věc, která může některé čtenáře milující čisté historické romány trochu mást je silný mystický až téměř pohádkový či vlastně fantasy náboj, který je v celém románu přítomen. Někdo dokonce z toho důvodu odloží knihu, protože se zvláštní a neuchopitelná mystika objevuje hned na začátku a jedná se o relativně obsáhlou pasáž "bez děje". Ale dle mého názoru není vůbec na škodu. Mimochodem Waltariho čtenáři se velmi často dělí na Etruskovce a Sinuhetovce (komu nesedlo jedno, sedne obvykle druhé), těžko říci proč, já mám obě knihy podobně rád, i když jsou velmi rozdílné.

Ostrov, který není

Jiří Medek - Ostrov, který není (Libeňská balada)

Pražská Libeň představovala od svého vzniku osobitou enklávu, kterou postupně hlavní město obklíčilo ze všech stran. Tři na první pohled nesouvisející příběhy „Ostrova, který není“ patří do osmdesátých letech dvacátého století, kdy nová výstavba začala pronikat do tradičních struktur čtvrti a jejího způsobu života a měnit ho. Takže se ani nelze divit, že někteří aktéři vzájemně zauzlovaných příběhů tradiční rozměr vyprávění přesahují až do světa magického realizmu. Próza má charakter poněkud teskné skladby o osudových a často nesmírně dramatických setkáních a odtud zřejmě pramení i v podtitulu odkaz na baladu jako literárně celkem přesně definovaný tvar.

Popisovaný svět se v mnoha směrech po roce 1989 radikálně změnil, ale například láska, vášeň, bolest dospívání, vzájemné nacházení a opětovné ztrácení, střet generací a střet kultur hoří stále stejnými plameny a stejnou barvu má i krev. A Vltava kolem ostrova, který ostrovem není (jen se podívejte na mapu, že Libeňský ostrov má vlastně charakter rozeklaného mysu) si klidně dál teče.

 Koho nezajímají historické a lidské přesahy, může ten vrkoč upletený z tří příběhů („Pro violu a hoboj“, „Čirikloro“ a „Paví pláč“) číst jako milostný románek, nebo topograficky celkem přesný průvodce Libní, případně etnografickou studii o Cikánech či erotického průvodce zmatky nejen dospívajících, a to všechno dokonce s kriminální zápletkou.

Knížku je možno pro ebooky zdarma stáhnout ZDE.

Recenze čtečky Prestigio PER3464B

Prestigio PER3464B patří mezi nejlevnější čtečky na trhu, které využívají technologii elektronického inkoustu. Není to nedodělaný tablet, který se snaží ohromit uživatele spoustou funkcí, přístroj čte ebooky a jediná funkce mírně navíc je přehrávání hudebních souborů. Žádné wifi ani prohlížení internetu, de facto jen čtení. A to dokáže docela slušně i když ...

Asi nejlepší formát pro komfortní čtení je zde epub, i když samozřejmě čtečka zvládá i celou škálu dalších, včetně mobi, txt či pdf. U epubu zarovnávání do bloku vyřeší problém s dělením slov, i když jazykové puristy stejně asi nepotěší jednoslabičné předložky na konci řádku. S tím se ale nic moc dělat nedá. Komfort čtení je v pořádku, je zde možnost třech různých velikostí textu, která asi bude stačit každému. Inkoust je černá na šedé bez podsvícení, ale i bez odlesků na světle. Konec konců jde o eink, takže nic překvapivého, i když zároveň nic nejmodernějšího. Mezi další užitečné základní funkce patří výběr stránky, deset posledních oblíbených knížek otevřených na poslední rozečtené stránce a také pár záložek. Na čtení to úplně stačí. Poznámky, hmm ... nejsou. Ale na druhou stranu, při čtení beletrie je to pro naprostou většinu lidí úplná zbytečnost. Ovládání není dotykové ale na tlačítka, která jsou umístěna v dolní části přístroje. Nic po stranách. Text je možno manuálně otočit a číst na šířku. Dobíjí se a nahrává další obsah přes USB port. Žádné ochrany, prostě kopírujeme soubory z počítače a vytváříme si strukturu podle chuti (dobré pokud tam chceme mít knihovnu, nahrávat to jen tak halabala na jedno místo by při desítkách knih dělalo nemalý problém v orientaci).

 Tolik k strohému popisu, ale každá recenze by si měla všimnout i případných menších problémů. A ty zde bohužel jsou, i když je možné si na ně celkem rychle zvyknout. První věcí je naprosto strašný manuál, přesněji takový letáček, kde se dozvíte s mírnou nadsázkou jen to, jak čtečku zapnout a pak jiné věci, včetně zvětšení textu musíte zjistit sami. Je to sice poslední dobou u výrobců čehokoliv zvykem, ale nic to nemění na tom, že to není správné. Druhou záležitostí je firmware. Ten se kterým se zatím prodává má dost pomalou odezvu při obracení stránek, řeší to jeho aktualizace ze stránek výrobce, ale to už je menší magie, kterou nemusí každý čtenář zvládnout (pozor, zazálohujte si před tímto krokem vše, co na ní máte). K závažnějším problémům patří potíže s tlačítky. Někdy nereagují tak jak by měly (dobré je to občas "rozklikat") a bohužel občas člověk najednou při otočení další stránky místo toho buď obrátí text a nebo vyskočí do hlavního menu. Není to rozhodně věc, co by se děla každých pár minut, ale poprvé to dost nepříjemně překvapí. Pak si na to lze zvyknout asi jako na podobný jev, že se nám někdy nechtěně při závanu větru otočí stránka. Ale jedná se určitě o významnou technickou chybu. Menší připomínka je i k baterce. Stačí, pokud si nahráváme knihy po každé četbě asi nám nijak vadit nebude. Tři až čtyři knížky (i když to záleží na rozsahu) zvládne na jedno nakopnutí. Ale vyjet na dovolenou bez kablíku by asi nebylo to pravé ořechové. A poslední drobnost je obal. Výrobce žádný nedělá a pokud toužíte po kožené knížce, tak si ji maximálně můžete někde nechat na míru vyrobit.

Finální verdikt? Za nízkou cenu přiměřeně, ale rozhodně ne spousta, muziky. Prestigio PER3464B je opravdu levná čtečka, se vším co slovo levná přináší. Pokud cena nepůjde výrazně dolů a nebo další aktualizace firmware neudělá zázraky, velmi rychle ji vytlačí několik konkurenčních čteček, které jsou dnes dražší doslovně jen o stokoruny.

Válka s mloky

Karel Čapek - Válka s mloky

Válka s mloky je jedním z nejlepších protiválečných děl, jaká kdy byla napsána. A nejenom v české literatuře, ale i v celosvětové. Inspiraci samozřejmě je nutné hledat v době, kdy Karel Čapek žil a tvořil, neboli v meziválečném období, kdy hned za našimi západními hranicemi začalo vznikat další velké nebezpečí pro mír (ačkoliv ještě před nedávnem byl vyhlášen konec velké války co měla ukončit všechny jiné války). Kniha je jasným varováním nejen přímo před konflikty, ale i před zvyky politiky či byznysu, které pro svůj krátkodobý zisk, dokážou nejen uzavřít pakt s ďáblem, ale hlavně toho ďábla vytvořit. A to se stačí rozhlédnout jen trošku kolem sebe, abychom okamžitě viděli, že Válka s mloky je neustále aktuální, že nesmyslnost jednání elit nebyla jen v dobách pana Čapka, ale že zase a znovu se opakuje. Plusem Války s mloky je ale fakt, že jakkoliv její poselství je hluboké, tak zároveň nejde o nějakou nudnou moralizující literaturu, ale dobře a svižně napsanou knihu. Řekněme o takové kvalitní a rychlé science fiction.

Válka s mloky je kniha, které může již být volně šiřitelná, proto je možné ji zdarma plně legálně stáhnout.
Nabízí ji například serve Ebookeater zde a nebo Městská knihovna zde. V obou případech je k disposici více formátů, takže majitelé čteček si vyberou. Osobně mírně kritizuji verzi z Městské knihovny, kde se uráčili vypustit věc pouze oscanovanou bez korektury (asi ani zběžné nebo provedené někým, kdo moc tomu nerozumí), ve které je více chyb než by bylo milé. Ale možná jsem jen hnidopich.

Ať žijí ebooky

Autor těchto stránek se strašně dlouhou dobu bránil před čtením knih v elektronické podobě. Znáte to, jenom kniha je kniha (jak moudré), musí mi to šustit mezi prsty a hlavně, vždyť se to na těch obrazovkách přeci vůbec nedá číst. Se staromódním opovržením jsem koukal na ty, co si někde v metru louskají něco na různých divných plackách a s hrdostí jsem jim ukazoval krásné obálky svých pokladů. Jenže potom se v rodině objevila čtečka knih. Do ruky ji dostal člověk, který měl původně ke knihám naprosto stejný přístup jako já. A já ho rok pozoroval a decentně se vyptával. A ejhle, místo odhození elektronického krámu do kouta ho začal nosit všude místo normální knížky. A při otázce na kvality nové hračky, odpověď zněla zhruba tak, kdo to vyzkouší, pochopí jak je to výborné. Tak jsem to vyzkoušel a ... propadl kouzlu čtečky ebooků také.

Jaké jsou výhody? Rozhodně klíčová je zde mobilita a místo v domácí knihovně. Pokud patříte mezi knihomoly toho typu, jako je autor těchto řádků, určitě víte, že dříve nebo později musíte přestat knihy kupovat, protože se vám prostě nemůžou domů vejít - zvláště pokud máte rodinu. A pokud často kamkoliv jezdíte, tak určitě víte, že někdy to není úplně ono jen z důvodu velké tlusté bichle tahat s sebou nějaký baťůžek. Jsou samozřejmě knihovny, bůh zaplať za ně, ale znamená to další cesty, často omezenou dostupnost a mnohdy se chceme k nějaké knize vracet často a pak ... ji prostě musíme vlastnit. Navíc ten kdo čte rychle, většinou dost trpí na dovolených, kam prostě nemůže naložit jeden kufr plný knih, protože by ho zbytek rodiny poslal do háje a v letadle by se asi i nedoplatil :) Tohle všechno řeší tenká placička, kterou většinou jde vložit do vnitřní kapsy u bundy.

Komfort čtení u klasických čteček je velmi slušný, samozřejmě za předpokladu, že mluvíme o tzv. elektronickém inkoustu. Jsou samozřejmě i různé produkty, které si říkají čtečky, ale místo této technologie používají lcd či tft displeje a tím pádem se jedná spíše o zjednodušené tablety. U nich je pohodlí při čtení výrazně nižší - i když pokud jsme zvyklí číst jen maximálně -náct minut denně, tak si toho asi nevšimneme. Část lidí čte i na mobilech či klasických tabletech, ale na x hodin to opravdu není, o výdrži baterie ani nemluvě (u klasických čteček s elektronickým inkoustem se jedná o tisíce stránek na nabití, co jiné výrobky nemohou zatím dosáhnout).

A jaké jsou nevýhody? Samozřejmě čtečka je mnohem křehčí než kniha, takže klasická románová situace, kdy nás bible na prsou zachránila před kulkou samozřejmě nenastane. Musíme být na tuto hračičku hodně opatrní, řešit se to musí různými pouzdry a je to mimochodem velmi důležité kritérium i při výběru samotného přístroje - je fajn mít čtečku, ale je velmi blbé mít takovou, kterou musíme mít jen doma, protože se nám venku poškrábe, poláme nebo se jí zničí displej. Padat či sedat si na tento přístroj také není doporučeno. Pokud čteme rychle, tak je na začátku mírně iritující velikost stránek, která je na úrovni opravdu malinkatého paperbacku, ale tohle je s časem věc zvyku, zvláště pokud nám čtečka rychle přesouvá stránky. Čtečky také různě pracují s různými formáty a člověk si musí na to zvyknout a vybírat pak jen ten, který zpracovávají nejlépe. A nebo, pokud mu to podmínky umožňují, převádět své dokumenty na ten, který mu pasuje nejvíce. No a samozřejmě, stále to není kniha. Všecko je zde z hlediska obsahu stejné, ale obálka, papír či vůně prostě nikdy do počítače přenesená nebude. Takže u nejoblíbenějších svazků se člověk stejně nákupu klasické "papírovky" nevyhne, už jen proto, aby ji mohl předat svým dětem. Tak jako získal základ své knihovničky od rodičů a u některých svazků i třebas od pra či praprarodičů.

A jaký mají čtečky vztah k těmto stránkám. Od teď bych nejraději prezentoval zde profily knížek, které je zároveň možno někde legálně stáhnout. Čili jim buď vypršela autorská práva a nebo jsou součástí nějakého projektu jako např. Ebookeater nebo je například autor nabízí na svých stránkách.