Umberto Eco je skutečným synem boha Herma, jehož se někdy dovolává: tedy boha-zprostředkovatele, patrona tlumočníků, boha, jenž je ztělesněním překračování hranic. Spektrum zájmů tohoto italského vědce a romanopisce je stejně rozsáhlé jako intelektuální záběr a jeho esejisticko-pedagogické schopnosti, tj. podat určitou látku jasně a čtivě, takřka bezkonkurenční. Není proto ani divu, že si Umberto Eco za posledních několik desetiletí získal srdce nebo aspoň obdiv nesčetných čtenářů, u některých se těší doslova kultovnímu postavení - jako romanopisec, sémiotik, esejista či komentátor aktuálního dění.
S trochou nadsázky by snad šlo říct, že Umberto Eco je příliš sečtělý na to, aby byl originální - on je ovšem originální svým rozhledem, způsobem, jakým dokáže dávat věci do nečekaných souvislostí. Též je originální tím, jak dokáže vysvětlovat a jak bystře si dokáže všímat těch nejmenších, na první pohled nepodstatných detailů. Namísto hloubky originality nabízí křišťálově jasný pohled na panoráma myšlení - a to rozhodně není málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat