Musím přiznat, že jméno Emil Hruška (*1958) mi donedávna nic neříkalo. O autorovi můžu říct jen to, že na psaní příběhů má určitě dar od boha. Už jen tím, s jakou bravurou a lehkostí dokáže to, co mnozí autoři marně hledají celý život. Začít už první větu tak, aby čtenáře příběh zaujal od tohoto okamžiku. A to Hruška zvládá na výbornou.
V knížce nám nabízí celkem sedm povídek, jejichž společným tématem je především tajemný prvek. Někdy reálný, ale někdy s mysteriózní až hororovou pointou. Protože se autor specializuje na sudetskou tématiku, často zabruslí do našeho poloprázdného pohraničí, či doby spojené s druhou světovou válkou.
První povídka "Cesta" patří do kategorie těch s fantaskním námětem. Pro svoji kvalitu je ve finále soutěže Povídka roku společně s druhou povídkou v pořadí "Útočiště". Ta je založená čistě na reálných základech. Pojednává o člověku utíkajícím z koncentračního tábora přes Sudety domů a je spolu s titulovou povídkou "Muž dvou rakví" jsou asi nejlepším ze všech prezentovaných příběhů. Oba jsou odehrávají v Sudetách, oba v čase konce druhé světové války, oba jsou o člověku utíkají před jistou zkázou, ale každý je z jiné strany barikády. I když asi "Útočiště" svým závěrem připomíná spíše hořkou tragikomedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat