Co je to krása? Jak se názory na krásu měnily v průběhu věků? Jakými cestami se ubírala umělecká tvorba v minulosti a co bylo považováno za ideál krásy? Jak souvisí označení něčeho za krásné na epoše a dané kultuře? Existovaly souběžně v jedné době odlišné ideály krásy, vracely se některé představy a ovlivňovaly se také napříč epochami? Na tyto a mnoho dalších otázek se pokouší nalézt odpovědi Ecova kniha, která se zabývá krásnem v západní kultuře od dob antického Řecka až po naši současnost.
Kniha může být zároveň chápána jako „volné, rozšířené a odlehčené“ pokračování estetických teorií středověku, jimiž se Eco zaobíral v knize Umění a krása ve středověké estetice (česky 1998). Z alespoň těchto uvedených prací je zřejmé, že Eco se problematikou krásy, estetikou a působením uměleckého díla na recipienty zabývá prakticky nepřetržitě, a proto lze knihu chápat i jako jakési završení úvah na toto téma. Jednoznačný důraz na názornost, jíž je dosaženo letmými klipovými vhledy do jednotlivých údobí, lze jako krátké sdělení velmi snadno uchopit a je stravitelné i pro průměrného čtenáře. A i když po přečtení a hlavně detailním prohlédnutí obrazové přílohy zůstane pocit jisté roztříštěnosti a rozmlženého vidění, přesto se knize nedá upřít fascinující podmanivost, jíž své čtenáře uchvátí. Působivé jsou hned úvodní strany se srovnávacím materiálem, které tvoří pásy chronologicky sestavených reprodukcí obrazů, soch či fotografií od dob dávno minulých do naší žhavé současnosti. Právě na těchto místech knihy si čtenář více než jinde povšimne styčných bodů, které spojují dávnou willendorfskou Venuši s fotkou Moniky Bellucciové z kalendáře Pirelli či Diskobola s Arnoldem Schwarzeneggerem.
Žádné komentáře:
Okomentovat