Edvard Hoem: Příběh matky a otce

Své dílo s autobiografickými prvky nazývá Hoem dokumentárním románem. Popsal v něm totiž životní příběhy vlastních rodičů, jejichž syrové osudy vytvářejí jakousi linii k novodobé norské historii a dobře navíc ilustrují skutečnost, že Norsko bylo až do začátku sedmdesátých let prakticky chudou zemí, kde se ještě několik let po válce na mnoha místech svítilo petrolejkami a většina obyvatel se živila zemědělstvím nebo rybolovem. Jde o vyprávění skutečně nepřikrášlené, jež – jak autor poznamenává na závěr knihy – vzniklo „na základě jednotlivých epizod, které mi matka a otec vyprávěli v dětství, ale i s použitím jiných ústních zdrojů“. Klade této knihy je právě v její jednoduchosti a prostém jazyce.