Publikace Proklatých dnů v Berlíně jen pár let po bolševické revoluci, jejich niterný, hutný nesouhlas s těmito změnami, v prostředí emigrace dlouho rezonoval.
V Oděse, kde Bunin se svou ženou strávil dva roky v očekávání útěku do zahraničí, se spisovatel nestýkal s mnoha lidmi. Zato však lačně, až hystericky dennodenně četl noviny. V denících se několikrát přiznává, že nemohl ráno ani dospat, noviny se bál otevřít, pak je rozrušeně pročítal a znovu a znovu konstatoval zhoršení politické a životní situace, stejně tak jako zhoubu jazyka. Bunin v těchto črtách přesně zaznamenává proměny venkovského i městského člověka. Týkají se ho také „osobně“, protože ruský lid byl jedním z hlavních témat, která uměleckým způsobem zpracovával v básních a povídkách. Chtěla bych především ocenit překlad Libora Dvořáka – Buninův jazyk je velmi literární, přitom je však živý a mrštný, což je pro překladatele docela oříšek. Osobně si velmi cením rozhodnutí zachovat v textu gramatickou formu, kdy o sobě autor píše ve třetí osobě. Díky tomuto prodání vzniká v deníku zvláštní atmosféra odcizenosti. Ta spolu s emocionálním napětím zápisků tvoří mezní póly vnímání sebe sama, v nichž si Bunin nastavuje vlastní odraz.
Žádné komentáře:
Okomentovat