Michael Chabon: Konečné řešení

Sir Arthur Conan Doyle nechal slavného detektiva Sherlocka Holmese spadnout v povídce „The Adventures of the Final Problem“ (česky jako „Poslední případ“), vydané v prosinci 1893, do Reichenbašských vodopádů, pravděpodobně si myslel, že bude mít od Holmese navěky pokoj. Nemohl však tušit, jaké způsobí toto jeho rozhodnutí pozdvižení. Neodolal tlaku okolí a po deseti dlouhých letech geniálního detektiva oživil a vrátil jej nedočkavým fanouškům.
Několik desítek spisovatelů se marně snažilo přzivit se na popularitě těchto románů.
Spisovatel Chabon bravurně napodobil styl Holmesova stvořitele; jeho příběh jako by v mnoha rysech skutečně vypadl z oka všem těm povídkám, které po dlouhá léta vycházely v časopise The Strand Magazine. Na jeho novelce je však hodnotné i něco jiného – to, jak dokázal postihnout veškeré změny, které se za třicet let, jež detektiv trávil v ústraní na penzi, odehrály. Svět se zásadně proměnil, ten tam je dávný lesk britského impéria, idylická atmosféra, kterou jen sporadicky rozvířil nějaký ten skandál či zločin. Jako kdyby byl Sherlock Holmes návštěvníkem, který se do válečné Británie přesunul strojem času. Mnohé nechápe, především politické pozadí celého případu, on sám ví, že do této nové doby nepatří. Ale pokud jde o úkol, který si předsevzal splnit, a to chytit vraha a vrátit chlapci papouška, nic ho nemůže zastavit, žádné novoty nebo válka jako taková. Lidská povaha je a bude vždycky stejná, zločinci stejně omezení a neopatrní.

Łukasz Dębski: Café Szafé

Café Szafé je poklidná krakovská kavárna vzádlená od turistického ruchu. Od jiných krakovských kaváren se liší však tím, že tu hosté sedí ve skříních. V kavárně, většinu času zoufale prázdné, se objevují samí zvláštní hosté: Paní Halinka, jež v mládí dostala kytici narcisů od Gagarina, Pan Karol, který se po prohýřené noci probudil na svém perském koberci pár metrů od papeže Jana Pavla, či nemluvný hiphoper Łucjusz, který se díky poruše celou noc točil na řetízkovém kolotoči za zvuků stále se opakující Včelky Máji.
Dočteme se i o lidech, kteří do kavárny nikdy nevešli: takový dramatik Sławomir Mrožek, který kolem chodí venčit svého jezevčíka. Tehdy kavárník zamyká lokál a vydává se po jeho stopách s představou prožitku něčeho opravdu absurdního. A absurdní věci se opravdu dějí: opilí štamgasti ukradnou s posádknou parník, štětku pokouše krokodýl, jednoho dne napadne žlutý sníh a na konec vše pohltí mlha.
Musím říci, že autor dokáže podat životní peripetie krakovských lidiček tak, že čtenáře velmi rychle strhnou.

Geraldine Brooks: Devět částí touhy

Geraldine Brooks byla zpravodajkou The Wall Street Journalu a na středním východě prožila šest let. Ukrytá pod „čádorem“, tradičním oblečení věřících muslimských žen, zakrývající celé tělo i obličej, sledovala dění kolem sebe, aby o něm mohla podat svědectví. Ve svém příběhu se snaží najít příčiny utlačování žen v muslimské (islámské) společnosti a poukazuje na to, jak muži zdeformovali Korán k obrazu svému, aby pro utiskování svých manželek, matek, dcer a sester měli zdánlivé ospravedlnění.
V Saudské Arábii, Jemenu, Íránu a dalších zemích nikoho nepřekvapí, že žena nesmí sama cestovat, nesmí mít řidičský průkaz a dokonce nesmí ani chodit po ulici bez mužského doprovodu či písemného povolení manžela. Žena nemá téměř žádná práva, ale zato spoustu povinností, v případě rozvodu nemá nárok na majetek ani na děti.