Sir Arthur Conan Doyle nechal slavného detektiva Sherlocka Holmese spadnout v povídce „The Adventures of the Final Problem“ (česky jako „Poslední případ“), vydané v prosinci 1893, do Reichenbašských vodopádů, pravděpodobně si myslel, že bude mít od Holmese navěky pokoj. Nemohl však tušit, jaké způsobí toto jeho rozhodnutí pozdvižení. Neodolal tlaku okolí a po deseti dlouhých letech geniálního detektiva oživil a vrátil jej nedočkavým fanouškům.
Několik desítek spisovatelů se marně snažilo přzivit se na popularitě těchto románů.
Spisovatel Chabon bravurně napodobil styl Holmesova stvořitele; jeho příběh jako by v mnoha rysech skutečně vypadl z oka všem těm povídkám, které po dlouhá léta vycházely v časopise The Strand Magazine. Na jeho novelce je však hodnotné i něco jiného – to, jak dokázal postihnout veškeré změny, které se za třicet let, jež detektiv trávil v ústraní na penzi, odehrály. Svět se zásadně proměnil, ten tam je dávný lesk britského impéria, idylická atmosféra, kterou jen sporadicky rozvířil nějaký ten skandál či zločin. Jako kdyby byl Sherlock Holmes návštěvníkem, který se do válečné Británie přesunul strojem času. Mnohé nechápe, především politické pozadí celého případu, on sám ví, že do této nové doby nepatří. Ale pokud jde o úkol, který si předsevzal splnit, a to chytit vraha a vrátit chlapci papouška, nic ho nemůže zastavit, žádné novoty nebo válka jako taková. Lidská povaha je a bude vždycky stejná, zločinci stejně omezení a neopatrní.
Žádné komentáře:
Okomentovat