Příběhy o Kedrigernovi, to je jedna ze známějších a zábavnějších fantasy sérií u nás. S Pratchettem to srovnávat nejde, ne že by to bylo horší, či méně zábavné, ale humor této knihy je trošku jiný. Podle reakcí by se to dalo popsat asi tak, že u Pratchetta člověk padá ze židle válejíce se smíchy po zemi a u Kedrigerna mu lehce zlomyslný úsměv a neustálé cukání koutků nemizí ze tváře. Jestli už někde je podobnost těchto dvou autorů, tak spíše u nejčerstvějších děl ze série Zeměplochy, kde autor nebývá až tak přímočarý. A o čem tento Kedrigern vlastně je ? Specialista na odeklínací magii se naštve na své kolegy, protože podle jeho názoru se začínají nesmyslně a zbytečně zaplétat s alchymisty, což je pro něj synonymum pro slova podvodník či šizuňk. A při cestě domů narazí na kouzelnou žabku, která je ... Princeznou. A o hledání hlasu pro tuto zelenou krásku je právě tento Kedrigernův příběh, kterým vůbec příběhy o celkem mladém (ale ne dětském, čarodějové jsou dlohouhověcí) sympatickém čaroději začaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat