Tonička Bolavá je kabrňák. Jak jinak je možné označit někoho, kdo v devíti letech dokáže vyrazit na Královnu víl jen s pánví a ještě navíc ji porazit. Kdo jiný než kabrňák by dokázal porazit v jedenácti mocné zlo, které se snaží ovládat cizí těla. No a hlavně, jen taková osoba by byla schopna získat respekt samotné Bábi Zlopočasné. Jenže i velmi schopní dokážou dělat chyby. Možná i proto, že tento kabrňák je přeci jen stále dítě, schopné, dokonalé, ale dítě, a děti občas rádi strčí ruku do ohně, aby vyzkoušely jestli se spálí nebo jaké to je, když se spálí. A spálit se můžete i mrazem, protože malý nevinný tanec s samotnou Zimou, to jsou setsakra velké problémy. Třetí díl z podsérie o Toničce Bolavé je již o něco vážnější než dvě předchozí části, ale je to dané i tím, že prostě hlavní hrdinka není třicet let stále stejně stará jako například Simpsonovi. Vývoj je přirozený a výrazně je to vidět i na knížce. To že pan Pratchett již docela dost filosofuje, to je již delší dobu známo, nyní to stále nevadí, jen to mile doplňuje celou knihu.
Žádné komentáře:
Okomentovat