Se zařazením spisovatele Kazua Ishigura mají literární kritici dlouhodobě problém. Nazývají ho anglicky píšícím japonským autorem, popřípadě anglickým autorem japonského původu.
Mohl by to být takový obyčejný román o jednom britském elitním internátu. Jen v něm něco tak úplně nehraje, je podivné, zneklidňující. Ishiguro za použití principu detektivního románu postupně odkrývá indicie, které čtenáři, byť ne zcela, odhalují, v čem je Ishigurova Anglie v Never Let Me Go jiná. Na první pohled se internátní škola Hailsham House opravdu neliší od ostatních podobných britských zařízení. Harmonické popisy dětství hlavních hrdinů nedávají příliš tušit, že se pod povrchem nerušené idyly skrývá něco mnohem zlověstnějšího. Snad jen některé věci se zdají překvapivé a nutí čtenáře se ptát. Proč jen zaměstnanci kladou takový důraz na kreativitu svých svěřenců? Proč jim vůbec nevadí sexuální aktivity žáků a z jakého důvodu tolik akcentují jejich zdravotní stav? Tyto i mnohé podobné narážky postupně čtenáře znejisťují; musí nutně přemýšlet, jaký smysl mají všechna ta výchovná opatření a hlavně jakou roli mají všichni absolventi Hailsham House sehrát v budoucnu, kdy školu opustí a měli by začít žít v normálním světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat