Román Noci v cirkuse britské spisovatelky Angely Carterové není ve své plnokrevnosti a baroknosti vůbec snadno uchopitelný. Stejně tomu je i případě osobnosti autorky, která ač je již patnáct let po smrti, stále přidělává vrásky literární kritice.
V románu Noci v cirkuse se nejedná o feminismus jakožto politický postoj. Ani tak nenajdeme v knize žádné zjednodušující či radikální feministické doktríny. Co spisovatelku opravdu zajímá a čemu se věnuje se zaujetím a velkou chutí, je boření předsudků o ženskosti, jakožto společensko-kulturního výtvoru, v němž se zacykleně ztrácejí jak ženy, tak muži. Peříčko sice nepostrádá mytický rozměr, ale svým vystupováním se jí daří rozrušovat všechny konvence a koncepce, kterým zejména mužské postavy románu podléhají. Román tak může být čten jako překročení mýtu o nevinné, bezmocné a andělské panně, anebo naopak prohnané a ďábelské manipulátorce.
Peříčko není „ani nádoba hříchu a ďábelského pokušení, jemuž je třeba odolávat nadlidským sebeovládáním a sebepotlačováním, ani zlá saň, kterou je nutno bezohledně krotit, a konečně ani předmět aristokratického zbožnění.“
Žádné komentáře:
Okomentovat