Fakulta snů totiž vybízí k politickému onálepkování. Mnozí si tak práci usnadňují tím, že o ní hovoří prostě jako o „vynikajícím feministickém románu“, čímž jí z uměleckého hlediska neprokazují zrovna vděčnou službu.
Fakulta snů vyniká nad většinou současné literatury z mnoha důvodů a velkou část z nich je, pravda, velmi těžké pojmenovat. Nejedná se však rozhodně o „vynikající, protože feministický“ román (ani o „vynikající, i když feministický“ román), nýbrž o „vynikající a taky feministický“ román. Nejdůležitější kvalitou tu pak není „inovativní forma“ jako taková, nýbrž schopnost postihnout touto formou tragiku života ve společnosti tak, aby v nás vzbudila vztek a soucit zároveň. A jelikož i románová Valerie Solanas má IQ aspoň jako Stephen Hawking, pointuje svoje nebojácné repliky tak důvtipně, že se zasmušilý čtenář často neubrání katartickému smíchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat