Miljenko Jergović: Rabija i sedam meleka

První příběh Tespih se odehrává v Sarajevu během občanské války v Bosně a Hercegovině. Srbský armádní důstojník, který žije nedaleko Sarajeva klidným rodinným životem, je víceméně proti své vůli donucen zapojit se do bojů proti Sarajevu. Byť je mu tato válka spíše cizí, nenachází v sobě dostatek síly vzepřít se.
V následujícím Jastribu, což je název pohostinství pro putující muslimy a muslimské studenty, se přeneseme do Záhřebu, kam se ještě před 2. světovou válkou přestěhovala rodina Abdela Gafiće, který je hlavní postavou počátku povídky. Svůj podnik v roce 1941 zavírá o umírá při námořním neštěstí na cestě do Mekky. Na scénu také vstupuje Radoslav, který do Jatribu přivede svou nastávající, Židovku Sabinu. Po začátku holocaustu pošle Radoslav ženu a její rodinu do Anglie a sám přežívá až do konce války.
Třetí povídku Gurbet vypraví v ich-formě muslimský chlapec Mustafa, který po otcově smrti přejmenován na Gurbeta. Podstatou příběhu je chlapcovo první větší zamilování, a to do sousedovic dcery Zumry.
Posledním příběhem se jménem Asag je osudové zneuctění jedné staré dubrovnické muslimské rodiny. Obchodníku Šimunovi Ivetićovi se narodila dcera, kterou si velice zamiloval, ale byl si též vědom blížícího se zániku rodu. Proto on sám i jeho rodina přijali židovskou víru, aby rod pokračoval po přeslici.
Jednotlivé povídky jsou rozlišné kvality. Žáná z nich osahuje na úroveň povídek z Jergovićovy patrně nejlepší knihy Sarajevské Marlboro. Je zde tedy otázka, zda je vydání této knihy v nějakém směru obohacující. Dle mého názoru jde spíše a takový recyklovaný výplod, ve kterém ve kterém se autor tváří, že jde o "nové" příběhy.

1 komentář:

Gargantua řekl(a)...

Sykopa ukradla tento text Janu Otčenáškovi z: http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=20763
A to se nedělá...
Navíc neví, o čem mluví, protože kniha (doplňený výbor z povídek), o které píše, tedy pardon o které píše Jan Otčenášek, obsahuje i povídky z Jergovićova Sarajevského Marlbora. Takže psát, že jednotlivé povídky této knihy nedosahují úrovně povídek ze Sarajevského Marlbora je nesmysl.