Sijie Dai: Balzac a čínská švadlenka

Kulturní revoluce v Číně pod vedením velkého a jedinečného soudruha Mao znamenala v realitě milióny mrtvých a deportovaných vzdělaných čínských obyvatel měst. O osudu dvou mladíků, kteří taky neprošli sítem dělnické selekce, vypráví částečně autobiografický román čínského autora Dai Sijieho "Balzac a čínská švadlenka". Příběh, ač popisuje nepříliš veselé osudy hrdinů, není psán formou výpovědi o krutostech této "revoluce", jako např. Solženicyn ve svém "Gulagu", ale stylem podobném tak trochu našemu Vieweghovi či Šabachovi. I v dobách nejkrutějších se dá prožít něco zajímavého či krásného.
Naši dva hrdinové jsou mladíci, kteří sami neví, proč byli považováni za reakcionářské intelektuály, ale s osudem nic nenadělají. Mají za rodiče úspěšné spisovatele a lékaře, tak si nemůžou příliš vyskakovat. Byli odveleni do zapadlé vesničky na úpatí velké hory zvané "Nebeský Fénix". Už v první kapitole, kdy jsou vyslýchání před celou vesnicí, a hlavně jejím "soudruhem předsedou", pro věci, které si sebou vzali, autor naznačí charakter celé knihy.
Kniha je psána klasickým evropským stylem, neobsahuje nijaké čínské literární styly a postupy. Je to dané asi tím , že autor brzy po "převýchově" emigroval do Francii, kde dodnes žije a tvoří.

Žádné komentáře: