Je nejvyšší čas abyste se seznámili s Eddou! Vypravme se na studený Island, do dob temného středověku. Vikingové mydlí celý svět, ale stačí se také mydlit mezi sebou. Následkem těchto bojů je osídlení pustého Islandu. Již po stu letech je zde natolik vyspělá civilizace, že křesťanství se nepřijímá ohněm a mečem, ale hlasováním v parlamentu. O dalších dvě stě let později píše místní velmož a dějepisec Snorri Sturluson úvod do skaldského umění, čili příručku pro mladé básníky - Eddu. Odkazuje se v ní na starší, větší a významnější Eddu Saemundura Sigfússona, dnes zmizelou. Když v 17. století objevil biskup Brynjólfur Sveinsson ohmatanou pergamenovou knížečku básní, v níž rozpoznal jen několik veršů citovaných Snorrim, nezaváhal a označil ji za onu ztracenou Eddu starší. Později se prokázalo, že tento svazek nesepsal jediný autor, ale jméno už zůstalo.
Slovo "Edda" znamená prabába, ale z důvodů kontextově-hrdostních bývá vykládáno jako prazáklad, tedy pokud to není zkolomenina od Oddi - dvorce na němž se Snorri vzdělával, či ještě větší zkomolenina od "credo" - věřím. Do souboru Eddy starší či písňové se kromě rukopisu objeveného Brynjólfurem řadí i další písně dochované v jiných rukopisech a podobné jim námětem. Sbírka je rozdělena na písně mytologické a hrdinské. Mytologické písně jsou obzvláště cenné, protože se dochovaly jen v eddickém souboru.
Žádné komentáře:
Okomentovat