Země je přelidněná, část populace sice vybrala cestu do vesmíru a osídlila nové světy, ale většina lidí vybrala mateřské lůno své planety a to téměř doslovně. Život na přelidněné (hmm představy z padesátých let o číslech dnes tak ohromující nejsou) planetě se přesunul pod povrch zemský do obrovských ocelových jeskyní. Život na Zemi ale je ovlivněn i potomky kolonistů vesmíru. Vesmířané na své světy nezanesli choroby, vymýtili genetické vady a z pohledu Pozemšťanů (kteří se ale s živými jedinci moc nesetkají) jsou slabší verzí Supermana. Životy jim navíc ulehčují všudypřítomní roboti a proto není divu, že když se Vesmířané snaží ovlivňovat pozemský život, tak se to nesetkává s velkým pochopením a roboti jako jeden ze symbolů vesmírné dekadence (doplněný Frankensteinovým syndromem), také moc nadšení nevzbuzují. A v této situaci Detektiv Eliáš Baley, typický pozemšťan, který ocelové jeskyně zná jako to jediné a dobré, musí jít řešit vraždu Vesmířana. Kniha má onen typický ještě nevypsaný Asimovovův styl, který ale přebíjí kvalita nápadů a solidně rozpracovaná detektivní zápletka. Ocelové jeskyně navíc stanoví úvod do jakéhosi spojení robotického a nadačního cyklu stejného autora, kde detektiv Eliáš a jeho přítel Daneel vyšlou lidstvo znovu do vesmíru.
Žádné komentáře:
Okomentovat