O 1984 se velmi špatně píše, podobně jako například o Farmě zvířat. Obě tyto knihy, které vyšly z pera britského novináře a socialisty (na jeho levicovost, které se nikdy nezřekl, dokonce šel za levicový svět bojovat do Španělska) jsou kultovní a nekritizovatelnou záležitostí. Jenže u literatury krásné není důležitý jen obsah, ale také forma, a ta podle mého názoru je prostě slabá. Je to takové novinářské, osekaně napsané s osekanými postavami. Proroctví, které kniha 1984 přináší a které se dají napasovat nejen na režim minulý ale často i na spoustu událostí v dnešním tzv. demokratickém světě, se staly tak nekritizovatelnou ikonou, že se rozebírá záležitosti newspeaku a neustále vedený konflikt mocností a zamazávání historie, ale z čistě literárního hlediska tuto knihu málokdo rozebírá nebo bleskurychle přechází k vychvalování hodnot obsahových. Což i leccos o literární kvalitě 1984 naznačuje. Kdybych mírně přeháněl, takový pan Tyl je super osobností, a to jen pro to, že jeho jméno je za naší národní hymnou, to že to byl tvůrce tehdejšího totálního braku, který vlastně dnes už nikoho moc nezajímá už v obecném povědomí není.
Znamená to ale, že by se kniha 1984 neměla číst ? Rozhodně ne, protože ačkoliv forma je u literatury krásné, podle mého názoru velmi důležitá, stejně důležitý je i obsah. A ten je rozhodně velmi zajímavý a bude stále aktuální. Přečtěte a rozhlédněte se kolem sebe - nenechte si vnutit, že kniha je jen o minulosti (to by mimochodem naznačovalo paradoxně slabou kvalitu, protože velká literární díla musí být nadčasová) - vidíte Winstone?
Žádné komentáře:
Okomentovat