Na začátku zde máme prostě jen milou svatbu zámožnějších občanů. Bohatý američan Vito Corleone vdává svoji dceru a jeho příbuzní a přátelé dorazili na oslavu. A během té oslavy samozřejmě přicházejí za ním, oslovují ho kmotře a přinášejí mu dárky. S dárky je někdy spojena nějaká menší prosbička. A co by Kmotr pro své blízké neudělal. I kdyby to mělo být zmasakrování týpků, na které byla spravedlnost trošku příliš měkká. Je to prostě hodný člověk, jen žije tak nějak lehce vedle normální společnosti, sám si vytváří zásady a respektuje vlastně jen ty, kteří k životu přistupují podobně. I když respektuje, on je toleruje, pokud nedej bože jejich zásady jsou v rozporu s jeho přístupem k životu, pak zde máme problém. A vice versa. Kmotr je výtečný román (a byl také zvláště v případě prvního dílu výtečně zfilmován), ale zároveň jde o vlastně extrémně amorální čtivo. Všechno má spád, dobří trestají zlé, jen ta připomínka, že ti dobří jsou vlastně ten nejhorší odpad společnosti je v celé knize taková nějaká nevýrazná. Vznáší se jen lehce a někdo si jí ani nemusí všimnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat