Drákula je dnes naprostou klasikou, bohužel hlavně jako filmová podoba, je dokonce dost možné, že většina lidí ani netuší, že existuje naprosto klasická kniha, která byla předlohou k filmu a buď si myslí, že jde jen o nějaký scénář, či čekají nějaký bezvýznamný brak. Samozřejmě ctitelé pouze nejvznešenějších uměleckých děl určitě nyní jasné vykřiknou, ale vždyť Drákula samozřejmě že je brak, ale není to tak úplně pravda. V literatuře máme různé žánry, a v nich existují knížky lepší, horší, skvělé i naprosto beznadějné a porovnávat by se měly jen ve své kategorii. Zjednodušeně řečeno, kdyby někdo porovnával libovolné pohádky se sbírkou básní pana Herberta, tak ho bude mít každý normální člověk za pitomce. A tak to je i s horory, jejichž typickým představitelem román Drákula je. Porovnávejme ho s jinými díly tohoto typu a ne s hruškami a nebo žirafami a nebo Pythagorovou větou.
Drákula není jen tak nějakým jednoduchým románem, přišel, uviděl, vysál, zakolíkoval, odešel. Jde o na první pohled zvláštní změť deníkových zápisků, dopisů či kousků novin, kde člověk z různých útržků různých pohledů vytváří svůj vlastní obraz. Na dnešního čtenáře to může působit zvláštně a určitě originálně, jde však o styl, který byl v době psaní Drákuly docela obvyklý. Ale neubírá to na jeho přitažlivosti a dobrém zpracování, jaké pan Stoker čtenáři nabízí. K tomu přidejte dobro a zlo, milostný náboj a také dnes již sice nepříliš aktuální, ale přeci jen místopisné poučení a máte doplněný hrubý náčrt toho, jak přibližně román Drákula vypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat