Arne Lygre je jedním z nejslibnějších mladých norských dramatiků. Po úspěšném debutu na konci 90. let (hry Máma a já a muži a Náhle věční) rozšířil tento autor své dílo o hry Stín jednoho chlapce (2005) a Muž bez cíle (2005). Jeho dramata oslovila mezi jinými také francouzského režiséra Claude Régyho, jenž už léta zprostředkovává publiku aktuální texty především britských a francouzských autorů.
Nelze říct, že by Lygreho románová prvotina nechala čtenáře bez dechu. Ba co víc, místy se vnucuje dojem, že jde o kalkul. Přesto naléhavost vyprávění zaujme a vzbudí přinejmenším zvědavost. Autor je možná vypočítavý (téma druhé světové války to naznačuje), nicméně některé pasáže knihy mají charakter zajímavých filozofických úvah.
Lygre se svou novou knihou zařadil k experimentujícím prozaikům, tedy k těm, kterých je v norské literatuře, jíž v současnosti opět dominuje román s příběhem, menšina.
Žádné komentáře:
Okomentovat