Slavenka Drakulićová se odhodlaně pustila do nevděčné a těžké práce, rozhodla se proniknout až “na kost” lidem, kteří rozpoutali exjugoslávské válečné peklo, zjistit, co jsou tito lidé zač a jak je možné, že se jim podařilo zmanipulovat tolik lidí. Zároveň se snaží pochopit cosi jako kolektivního ducha národů, jejichž převážná většina příslušníků tak snadno podlehla veskrze průhledným a prolhaným vůdcům.
Dlouhodobě se také setkávala s oběťmi válečných zločinů, především těch v Bosně a Hercegovině. Prvním hmatatelným výsledkem této práce byla kniha Kao da me nema (Jako bych nebyla), věnující se znásilněným bosensko-hercegovským ženám - obětem, které přežily.
Drakulićová přistupuje ke své práci nepředpojatě, poctivě se snaží pochopit jednotlivé zločince, dokonce se upřímně snaží najít i kusy lidskosti, které tito lidé snad ještě mají. Vybírá si je na všech stranách, na chorvatské i srbské, neopomíjí ani muslimskou. Mezi nejznámější portrétované vězně patří Slobodan Milošević (který bohužel nedávno před vynesením rozsudku zemřel), hlavní strůjce konfliktu, dále řada “generálů” jako Tihomir Blaškić či Radislav Krstić a též zástupkyně žen – Biljana Plavšićová a Mira Markovićová (žena S. Miloševiće, ale ta se skrývá v Moskvě). Bohužel chybí jména dalších válečných zločinců, kteří stihli zemřít dříve, než je dostihla spravedlnost. Týká se to hlavně bývalého chorvatského prezidenta F. Tudjmana a jeho kolegy z Bosny a Hercegoviny A. Izetbegoviće. Další pak stále unikají spravedlnosti na svobodě, hlavně R. Karadžić a R. Mladić.
Žádné komentáře:
Okomentovat